ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.4331.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 4331/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Brně, Muchova 1082/7, proti žalované EMFI Prag s. r. o. , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Minická 635, PSČ 278 01, identifikační číslo osoby 62578758, zastoupené JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 356/34, o zaplacení 237 284 Kč s příslušenstvím a 11 900 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 205/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2009, č. j. 6 Cmo 121/2009-96, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2009, č. j. 6 Cmo 121/2009-96, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2008, č. j. 8 Cm 205/2005-76, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobce domáhal žalobou po žalované zaplacení částek 237 284 Kč a 11 900 Kč z titulu náhrady škody, která mu vznikla vyřízením reklamací jeho zákazníků na odlepení akrylátových vložek u smaltovaných koupelnových van. Tvrdil, že žalovaná porušila povinnost ze závazkového vztahu, když mu nedodala zboží (lepidlo) v objednané jakosti.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. prosince 2008, č. j. 8 Cm 205/2005-76, zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce zboží – lepidla, které „mělo být schopno spojit materiál, jehož vzorek žalobce poskytl, se smaltovaným povrchem koupelnové vany“. Lepidlo dodané žalovanou podle názoru soudu tuto vlastnost mělo, přičemž žalobce neprokázal, že při uzavření kupní smlouvy uplatnil specifický požadavek na složení lepidla v tom smyslu, že jím požadované pojivo má odolávat vůči opakovaným změnám teploty, jako je tomu v případě jeho použití při lepení vložek do koupelnových van. Za této situace žalovaná svou povinnost ze závazkového vztahu neporušila, čímž chybí základní předpoklad vzniku její odpovědnosti za škodu vůči žalobci, a proto nelze žalobě vyhovět.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním závěrem o neunesení důkazního břemene ze strany žalobce o tom, že předmětem uzavřené kupní smlouvy o dodávce lepidla, která nebyla prokázána v písemné formě, byla dodávka lepidla, které mělo mít vlastnost slepit akrylátovou vložku do vany a odolávat změnám teploty. Uvedl, že žalobce pouze tvrdil, že po žalované požadoval doporučení lepidla mající tyto vlastnosti, že žalovaná mu doporučila konkrétní lepidlo, na jehož dodávku uzavřeli smlouvu, netvrdil však, že by toto lepidlo nevykazovalo vlastnosti, které mělo mít.
Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle dovolatele soudy obou stupňů pochybily při aplikaci §420 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) na zjištěný skutkový stav při posouzení jakosti dodaného lepidla. Vytýká jim, že jejich rozhodnutí jsou v této otázce nepřezkoumatelná. Z jejich odůvodnění totiž nijak nevyplývá, zda šlo o jakost určenou ve smlouvě, nebo zda šlo o případ, že jakost nebyla ve smlouvě určena a potom bylo lepidlo dodáno v jakosti hodící se pro účel stanovený ve smlouvě, či zda šlo o situaci, kdy tento účel nebyl ve smlouvě stanoven, takže byla jakost vymezena účelem, k němuž se takové zboží zpravidla užívá.
Dovolatel namítá, že při vlepování vložek do van nešlo o žádné specifické užití lepidla, nýbrž se jednalo o užití obvyklé. Teplotní odolnost lepidla, které se používá na vlepování laminátových vložek do kovových van, považuje dovolatel za jeho obvyklou vlastnost. Poukazuje na to, že žalované předložil vzorky, složení původního lepidla a hlavně jí sdělil účel, k němuž bude lepidlo využíváno, což žalovaná nepopřela. Obě strany věděly, že účelem není prosté spojení dvou materiálů bez jakýchkoliv běžných vlastností, ale vznik funkční vany, skládající se z kovové vany a akrylátové vložky, která bude k vaně přilepena lepidlem vybraným žalovanou. Za této situace nebylo proto podle dovolatele třeba, aby při reakci na výběr lepidla ze strany žalované specifikoval požadavek na jeho teplotní odolnost a další vlastnosti nutné pro běžné užívání vany koupajícími se osobami.
Dovolatel tak zastává a obhajuje názor, že předmětem uzavřené kupní smlouvy byla dodávka lepidla, které mělo oba materiály trvale spojit do funkčního celku a rovněž odolávat teplotním vlivům, jímž je každá vana běžně při jejím používání vystavována, když teplotní odolnost spojů nebylo třeba zdůrazňovat. Dodala-li proto žalovaná žalobci lepidlo, které takovou sjednanou jakost nemělo, odpovídá žalobci za škodu, která mu v důsledku jejího vadného plnění vznikla.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu postupoval dovolací soud v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II, bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud shledává dovolání přípustným (a potud má napadené rozhodnutí za zásadně právně významné) podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. v otázce porušení povinnosti žalované dodat žalobci zboží v jakosti dle §420 odst. 1 a 2 obch. zák., kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §420 odst. 1 obch. zák. prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě.
Podle §420 odst. 2 obch. zák. neurčuje-li smlouva jakost nebo provedení zboží, je prodávající povinen dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla používá.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na dodávku lepidla. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou, s jakým obsahem kupní smlouva vznikla a zda a co si její účastníci sjednali ohledně jakosti zboží. Uvedl-li pak odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že se ztotožnil se skutkovými zjištěními a závěry soudu prvního stupně a dodal, že z účastnických výpovědí a výpovědí svědků dospěl k závěru o uzavření kupní smlouvy, která nebyla prokázána v písemné formě, pak ani on nevysvětlil, s jakým obsahem, zejména v otázce jakosti zboží, byla smlouva uzavřena. Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že při řešení otázky, zda dodané zboží vykazuje vady jakosti, úplně pominul ustanovení §420 odst. 1 a 2 obch. zák. Námitka dovolatele, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, jak vyložil a aplikoval §420 odst. 2 obch. zák., je proto zcela oprávněná, stejně jako jeho argumentace, že účel použití lepidla byl při uzavření ústní kupní smlouvy jasně a zřetelně vyjádřen, přičemž odvolací soud tento účel nedůvodně a neodůvodněně redukoval pouze na schopnost lepidla spojit kovovou vanu s akrylátovou vložkou a nevztáhl jej též na obvyklé zatížení vany koupajícími se osobami včetně působení změny teploty vody.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by řízení trpělo jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 druhou větu o. s. ř.), lze uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé (a v souvisejících výrocích o nákladech řízení) zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jej v zamítavém výroku ve věci samé (a v souvisejícím výroku o nákladech řízení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. prosince 2010
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu