ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.6.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 6/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CREDIT MANAGEMENT a.s. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, IČ 26909910, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně - Štýřicích, Vinohrady 794/45, proti žalované H. B ., o 60 011 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 194/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2008, č. j. 35 Co 601/2007-53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 2006, č. j. 9 C 194/2006-17, v napadeném výroku o příslušenství pohledávky, splatnosti pohledávky a ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Výrok o lhůtě k plnění uložené povinnosti (tzv. pariční lhůta upravená v §160 o. s. ř.), který odvolací soud v odvoláním napadeném rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, má charakter usnesení.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání v rozsahu směřujícím proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně splatnosti pohledávky, přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se stanovení lhůty k plnění přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání v dané věci proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění přisouzené částky) není v jejich taxativních výčtech uveden.
Dovolání však není přípustné ani ve zbývajícím rozsahu. Napadla-li dovolatelka první výrok rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o příslušenství pohledávky, přicházela by v úvahu (v situaci, kdy ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) přípustnost dovolání pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Takový závěr však dovolací soud neučinil, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila a její žádostí, aby dovolací soud – s ohledem na její složitou situaci – upravil jí uloženou platební povinnost (aby jí umožnil plnit dluh ve splátkách a snížil úrokovou sazbu přiznaného úroku z prodlení na 10 % ročně), se dovolací soud nemohl zabývat, neboť takové moderační oprávnění nemá.
Za situace, kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu