ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1008.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1008/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce A. C. L. ,zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. Ř. , 2) J. Ř. , oběma zastoupeným advokátkou, o 854.601,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 189/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2007, č. j. 4 Cmo 259/2007-244, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2007, č. j. 4 Cmo 259/2007-244, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. března 2007, č. j. 20 Cm 189/99-194, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 15. května 2007, č. j. 20 Cm 189/99-204, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 854.601,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přestože žalovaní v dovolání označují dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejich dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu jimi tvrzené skutečnosti, že první žalovaný nepodepsal úvěrovou smlouvu ze dne 13. 1. 1992 ani příkaz k úhradě, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaní v dovolání uplatnili, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Námitkou, že soudy obou stupňů žalovaným odňaly možnost před nimi jednat, neboť neprovedly navržený důkaz, dovolatelé uplatnili zmatečnost podle §229 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pomíjí přitom, že k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti zásadně jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005). K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003).
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Z tohoto důvodu nemohl dovolací soud přihlédnout k závěrům znaleckého posudku ze dne 5. 5. 2008 vypracovaného znalcem z oboru písmoznalectví Mgr. et Mgr. K. P.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu