ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1079.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1079/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. M. H. , zastoupeného Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 17, Kongresové centrum Praha - budova C, proti žalovanému Ing. J. H. , zastoupenému Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova 2651/84, o zaplacení 79.655,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 34/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2007, č. j. 39 Co 121/2007-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Václava Linharta, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1685/17, Kongresové centrum Praha - budova C.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2007, č. j. 39 Co 121/2007-79, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. září 2006, č. j. 11 C 34/2006-61, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 79.655,10 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Protože je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), je při posuzování zásadního právního významu tohoto rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. oprávněn vycházet jen z námitek v dovolání dovolatelem výslovně uvedených. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat zejména z okolností uplatněných dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacím důvodem vymezené právní otázky musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující (za určující otázku přitom nelze považovat tu, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv). K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud při posouzení, zda je dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, přihlédnout pouze za předpokladu, že tvrzená vada řízení je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesně právní povahy. S dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spojovat, neboť slouží výhradně k nápravě pochybení odvolacího soudu při zjištění skutkového stavu veci; to mimo jiné znamená, že dovolací soud je povinen převzít skutkový stav, ze kterého vycházel při právním posouzení věci odvolací soud.
Ani sám žalovaný v dovolání neavizuje uplatnění přípustného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Ve své námitce, že jeho odvolání mělo být posouzeno jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, a ve výhradě proti procesnímu postupu soudu prvního stupně (tj. že proti jeho vůli projednal věc v jeho nepřítomnosti), výslovně spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tyto výtky žalovaného nejsou způsobilé přípustnost dovolání v posuzované věci založit. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není takovou vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). V souzené věci však uvedené námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly a ostatně žalovaný v tomto směru v dovolání ničeho ani netvrdil. Navíc tyto námitky nejsou ani důvodné. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1857/98 konstatoval, že „ to, že jako důvody odvolání proti rozsudku pro zmeškání byly uplatněny okolnosti, které podle názoru odvolacího soudu omlouvaly zmeškání jednání, nečiní ještě z tohoto podání návrh ve smyslu §153 odst. 4 o. s. ř.“. Sama skutečnost, že účastník řízení k výzvě soudu sdělil, že nesouhlasí s tím, aby o věci bylo rozhodnuto bez jednání, aplikaci ustanovení §153b o. s. ř. nevylučují. V posuzovaném případě bylo rozhodnuto při jednání soudu, k němuž se žalovaný bez předchozí řádné omluvy nedostavil.
Namítá-li žalovaný v dovolání, že se na adrese, na kterou mu bylo předvolání k jednání doručováno, fakticky nezdržuje, a že navíc v době doručování (konkrétně od 9. do 23. srpna 2006) pobýval v zahraničí, jedná se o nepřípustná nová tvrzení, která poprvé uplatnil až v dovolání. Skutkovým podkladem pro rozhodnutí dovolacího soudu však mohou být jen skutečnosti, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím nebo které vyšly najevo jinak, a to tak, jak jsou zachyceny v podáních účastníků a v protokolech o jednání. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a nelze v něm tudíž ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy (tj. skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení). Kromě toho uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. který nelze – jak již bylo výše uvedeno – v daném případě úspěšně uplatnit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.220,- Kč (§3 odst. 1, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu