ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1210.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1210/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně VALTECH TORS, a. s. se sídlem v Hodoníně, Na Dole 3973/1, IČ: 00568198, zastoupené JUDr. Bohumírou Kestlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, proti žalovanému Ing. G. L., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, o zaplacení 369.285,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 58/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 26 Co 125,126/2007-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č. j. 26 Co 125,126/2007-103, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 28. července 2006, č. j. 6 C 58/2005-61, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. listopadu 2006, č.j. 6 C 58/2005-80, a ve znění opravného usnesení ze dne 2. ledna 2007, č.j. 6 C 58/2005-89, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu – byl totiž uplatněn především dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel vytkl odvolacímu soudu nesprávně zjištěný skutkový stav věci ústící v závěr, že jeho vůlí (kterou vyjádřil v obsahu listiny z 13. 2. 2004) bylo převzít dluh obchodní společnosti TAURUS FURIOSUS, s. r. o., v níž působil jako jednatel, vůči žalobkyni za zboží odebrané v roce 1997. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že podpisem listiny pouze uznal neexistující dluh této společnosti. Otázka, co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků zaznamenaných v listině, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkovém závěru, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy k tomu, že žalovaný není v dané věci pasivně legitimován. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolací námitka žalovaného, že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívají v tom, že odvolací soud v rámci své rozhodovací činnosti „nahrazoval povinnost žalobkyně tvrdit skutečnosti a označovat důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení“, „porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí upravenou v §118a o. s. ř.“ a s poukazem na tzv. nepřípustné novoty mu „odňal možnost vyjádřit se a jakkoliv zareagovat na tvrzení a právní posouzení věci soudem prvního stupně“. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází do úvahy pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1769/2006, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu a v něm citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky). Vady řízení samy o sobě, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tak tomu v posuzované věci není; uvedené výhrady k výkladu procesního předpisu nesměřovaly a nelze jimi tudíž založit přípustnost dovolání.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. května 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu