ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1410.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1410/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Z. M. , zastoupeného Mgr. Radkou Zavřelovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Kollárova 647/15, proti žalovaným 1) V. K. a 2) M. K. , zastoupeným JUDr. Ctiborem Palichem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 384, o zaplacení částky 123.277,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 261/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 27. září 2007, č. j. 59 Co 23/2007-123, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 27. září 2007, č. j. 59 Co 23/2007-123, o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.
II. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 27. září 2007, č. j. 59 Co 23/2007-123, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. července 2006, č. j. 11 C 261/2005-103, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 123.277,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z částky 1.243 Kč od 27. 4. 2005 do zaplacení, s 9,5 % úrokem z prodlení z částky 122.034,- Kč od 10. 6. 2005 do 30. 6. 2005 a s 8,75 % úrokem z prodlení z částky 122.034,- Kč od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 a dále od 1. 1. 2006 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 122.034,- Kč ve výši odpovídající repo sazbě stanovené ČNB zvýšené o 7 % bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v případě trvání prodlení, se zamítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.969,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha, advokáta se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 384.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. července 2006, č. j. 11 C 261/2005-103, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 135.034,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako podnikatel měl pro žalované v jejich domě čp. 2203 v K. provést rekonstrukci koupelny, WC, kuchyně, výměnu radiátorů, položení dlažby, dodávku a montáž bodových světel a trafa. Za tím účelem vystavil dne 30. 1. 2005 objednávku č. 10/05, dne 10. 3. 2005 objednávku č. 20/05 a dne 14. 3. 2005 objednávku č. 21/05. Na základě dohody žalobce neprovedl montáž sádrokartónu v koupelně, světel a trafa, přičemž vystavil dobropis na částku 6.715,- Kč. První etapa rekonstrukce byla dokončena 31. 3. 2005. Žalobce vyhotovil předávací protokol k dokončeným pracím a jejich hodnotu vyčíslil částkou 127.000,- Kč bez DPH. Žalovaní chtěli tuto dokončenou část zaplatit, a proto žalovaná vyzvedla z účtu svého otce M. R. 124.000,- Kč. Žalobce v té souvislosti potvrdil, že vlastnoručně napsal na kus papíru text „123.277,- Kč – doplatek v hotovosti – bez“ a tuto listinu podepsal, kde slovo „bez“ znamená bez daně z přidané hodnoty. Požadované dílo následně dokončil. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaným nepodařilo prokázat předání částky 123.277,- Kč žalobci, jelikož listinu s uvedeným zněním nelze považovat za potvrzení o přijaté platbě a stejná částka se neobjevuje v účetních dokladech žalobce. Považuje za nepřiměřené, že by si žalovaní – při nejmenší míře opatrnosti – nenechali vystavit řádný příjmový pokladní doklad na tak vysokou částku. Jestliže celková cena díla (po odpočtu částky 6.715,- Kč) představovala 216.515,- Kč, a žalovaní prokazatelně zaplatili pouze zálohu ve výši 81.481,- Kč, je požadavek žalobce oprávněný.
Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. září 2007, č. j. 59 Co 23/2007-123, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně 2 % úrok z prodlení z částky 11.757,- Kč od 27. 4. 2005 do zaplacení (výrok I.), změnil jej ve výroku o jejich povinnosti zaplatit žalobci částku 123.277,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Na rozdíl od soudu prvního stupně, po zopakování dokazování, dovodil, že žalovaní prokázali – a v tomto směru unesli důkazní břemeno - že žalobci dne 12. 4. 2005 zaplatili částku 123.277,- Kč. Vzal za prokázané, že první etapa rekonstrukce byla dokončena dne 31. 3. 2005, tuto část chtěl žalobce žalovaným předat, kromě části dlažby, jež byla doobjednána, a dne 12. 4. 2005 měli žalovaní přijít zaplatit částku 123.277,- Kč. Uvedeného dne proto navštívili žalobce v jeho prodejně, kde mu spornou částku, kterou předtím obdrželi od otce žalované M. R., předali; o tom byla vystavena listina s textem „123.277,- Kč – doplatek v hotovosti – bez“ podepsaná žalobcem. Podle odvolacího soudu provedené důkazy - výpověď žalobce, žalovaných, svědka M. R., uvedená listina – tvoří logický řetězec prokazující časovou i obsahovou souvislost a pravdivost tvrzení žalovaných. Neuvěřil žalobci, že jím vyhotovená listina měla jen informační charakter v situaci, kdy ji podepsal; pro informativní sdělení nebyl důvod. Výše částky odpovídá tomu, co žalobci předali. Tvrzení žalobce není věrohodné ani z toho pohledu, že si s prvním žalovaným dohodli platbu a za tím účelem dne 12. 4. 2005 žalovaní žalobce navštívili. Za nelogickou odvolací soud považoval situaci, kdy by žalovaný pokračoval v rekonstrukci, přestože žalovaní (podle jeho tvrzení) částku nezaplatili a dne 12. 4. 2005 - přes dohodu o termínu platby – netrval na zaplacení dokončené části díla. Odvolací soud zohlednil, že žalobce následně pokračoval v dokončovacích pracích, požadoval doplacení zbytku ceny díla a že žalovaní uplatnili práva z titulu odpovědnosti za jeho vady.
V dovolání, směřujícímu proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., mu obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nadále tvrdí, že mu žalovaní dne 12. 4. 2005 částku 123.277,- Kč nezaplatili. Odvolací soud pochybil, jestliže vyšel z listiny se shora uvedeným textem, která není způsobilá prokázat, že sumu 123.277,- Kč obdržel; pokud by mu částku zaplatili, jistě by vystavil řádný příjmový doklad a nikoliv jakýsi prozatímní doklad o úhradě. Zdůrazňuje, že žalovaní nejprve přislíbili zaplatit dosud zhotovenou část díla, avšak nestalo se tak. Jelikož účastníci neuzavřeli smlouvu o dílo písemně, nezbylo žalobci než dílo dokončit a až poté je vyúčtovat. Z blíže rozvedených důvodů není srozuměn ani s tím, jak odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Žalovaní navrhli dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti výrokům, kterými odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, zákon dovolání nepřipouští (srovnej blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Proto v této části bylo dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. žalobce odvolacímu soudu vytkl nesprávný skutkový závěr, že dne 12. 4. 2005 od žalovaných převzal částku 123.277,- Kč.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že dne 12. 4. 2005 žalobce přijal od žalovaných částku 123.277,- Kč, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z výpovědí žalovaných, svědka M. R. a listiny vystavené žalobcem. Odvolací soud přitom náležitě a zcela logicky zdůvodnil, proč na rozdíl od soudu prvního stupně má zato, že žalovaní předali dne 12. 4. 2005 žalobci částku 123.277,- Kč. Ve světle okolnosti, že si účastníci dohodli na den 12. 4. 2005 schůzku u žalobce, na níž mělo dojít k zaplacení sporné částky, a žalobce nevysvětlil, proč k platbě podle něj nedošlo, jeví se jeho skutková verze nevěrohodnou. Z pohledu dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Žalobci se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšný žalobce povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 bodu 5., §10 odst. 3, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění částkou 18.369,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 600,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci)
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu