ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1530.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1530/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. P. , zastoupené Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí 88, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , územní pracoviště Hradec Králové, odloučené pracoviště Náchod, Palachova 1303, o 230.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 13/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2007, č. j. 20 Co 353/2007-112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26 února 2007, č. j. 8 C 13/2006-93, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 230.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že J. I. (dále též „dárce“), jenž zemřel dne 5. 6. 2005, za života darovací smlouvou ze dne 26. 1. 2005 daroval žalobkyni vkladní knížku České spořitelny a. s. s vkladem ve výši 230.000,- Kč. Dárce, který žil v městském středisku sociálních služeb Harmonie, v průběhu roku 2004 býval zmatený, přičemž ke konci roku 2004 se jeho stav zhoršil. Trpěl rozvinutou senilní vaskulární demencí, jež byla zjištěna dne 8. 10. 2004. S tím souvisely poruchy časové a místní orientace. Podle závěrů posudku znalkyně MUDr. V. R. jeho stav vyžadoval ošetřovatelskou péči a nezbytný dohled nad léčebným režimem. J. I. disponoval vkladní knížkou vedenou u pobočky České spořitelny a. s. v Náchodě, která byla při opakovaném pokusu o výběr peněz žalobkyní zadržena a předána ředitelce městského střediska sociálních služeb, v němž dárce bydlel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že darovací smlouva je platná. K závěrům znaleckého posudku nepřihlédl, neboť tento důkaz byl „vyhotoven“ v rozporu s §55 odst. 2, písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. J. I. neměl totiž žádné příbuzné, kteří mohli zbavit zdravotnický personál povinnosti mlčenlivosti. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku nebyl zdravotnický personál této zákonné povinnosti zbaven. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne19. června 2007, č. j. 20 Co 353/2007-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Vytkl mu, že při právní argumentaci o nemožnosti přihlédnout k závěrům znaleckého posudku MUDr. V. R., se nevypořádal s námitkou, že na tuto situaci dopadá §67b odst. 10 zákona č. 20/1966 Sb. Citované ustanovení totiž umožňuje znalcům nahlížet do zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytně nutném pro vypracování znaleckých posudků zadaných orgány činnými v trestním řízení nebo soudy, tedy i soudy projednávajícími věci v občanském soudním řízení. Tento důkaz byl ostatně zadán soudem prvního stupně, byl vypracován a v řízení proveden v souladu se zákonem. Nemůže jít proto o důkaz získaný nezákonným způsobem. Závěry znaleckého posudku jsou jednoznačné v tom, že jistě již od poloviny roku 2004 dárce nebyl vzhledem k rozvinuté demenci a sklerotickým změnám plně zodpovědný za své jednání. V době uzavírání darovací smlouvy nebyl proto schopen posoudit následky svého jednání a darovací smlouva je tak podle §38 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) neplatným právním úkonem.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že přihlédl k důkazu, jenž byl získán nepřípustným způsobem – v rozporu se zákonem uloženou povinností mlčenlivosti. Nadále prosazuje názor, že i na znalce se vztahuje tato povinnost vyplývající z §55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., přičemž nikdo jej této povinnosti nezprostil. Na tom nemůže nic změnit §67b odst. 10 písm. b) téhož zákona. Bez bližší argumentace má zato, že posledně uvedené ustanovení dopadá jen na řízení ve věcech trestních a nikoliv na řízení občanskoprávní.
Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“)].
Uvedenou výhradou dovolatelka obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) vymezila pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takovou vadou není ovšem řízení zatíženo.
Podle §120 odst. 3 věty prvé o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“), nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo.
Podle §125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků.Podle §127 odst. 1 věty prvé o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce.
Podle §127 odst. 3 o. s. ř. účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.
Podle §67b odst. 10 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném do 17. 10. 2008, do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence soudní znalci v oboru zdravotnictví v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku zadaného orgány činnými v trestním řízení nebo soudy.
Dokazování prováděné soudem v občanském soudním řízení slouží ke zjištění skutkového stavu věci, na jehož základě soud rozhoduje o věci samé (§153 odst. 1 o. s. ř.). Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se pak rozumí myšlenková činnost soudů, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou pro zjištění skutkového stavu upotřebitelné). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tom směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné). K důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Opačný postup soudu by měl za následek, že porušení obecně závazného právního předpisu by bylo promítnuto do skutkového stavu věci zjištěného soudem, a tím i do rozhodnutí vydaného na jeho základě. Přihlédnutím k nezákonným důkazům (tím, že by o ně opřel svá skutková zjištění) by tak soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Při získávání důkazů a jejich provádění v občanském soudním řízení z hlediska jejich zákonnosti je třeba přihlédnout k ustanovení čl. 90, věty první, Ústavy České republiky, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Ustanovení §2 o. s. ř. ukládá soudům též povinnost dbát (…), aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Z těchto ustanovení upravujících hlavní poslání soudů, obsah jejich činnosti v občanském soudním řízení a předmět a účel občanského soudního řádu vyplývá nejen úkol soudů zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, které byly porušeny nebo jsou ohroženy, ale též jejich povinnost postupovat v řízení, jímž je tato ochrana zabezpečována, tak, aby samy svou činností práva fyzických a právnických osob neporušovaly a porušování jejich práv v řízení zamezovaly. Má-li být občanské soudní řízení jednou ze záruk zákonnosti sloužící jejímu upevňování a rozvíjení (§3, věta prvé o. s. ř.), nelze připustit, aby při činnosti soudů, kterou je zajišťována ochrana práv fyzických a právnických osob, docházelo k porušování nebo k využívání porušení jiných práv těchto osob.
Při provádění dokazování přitom soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Je oprávněn posoudit všechny jejich důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. Zákon zároveň připouští, aby soud provedl i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Oprávnění soudu provést účastníky nenavržené důkazy se uplatní především v souvislosti s právním posouzením věci tam, kde soud bude na skutkový základ aplikovat právní předpis kogentní (donucující) povahy (např. §38 odst. 2 obč. zák.). Jestliže má rozhodnutí soudu odpovídat hmotnému právu, pak soud musí mít možnost zjistit též skutečnosti rozhodné podle hmotného práva, aniž by účastníci k jejich prokázání navrhli všechny potřebné důkazy, jsou-li pro soud dosažitelné a vyplývají-li z obsahu spisu.
Znalecký posudek je jedním z demonstrativně vyjmenovaných důkazních prostředků, kterým lze zjistit skutkový stav věci (§125 o. s. ř.). V řízení, jehož předmětem je zjišťování zdravotního stavu některého z účastníků řízení nebo i třetích osob pro přijetí závěru o (ne)platnosti jimi učiněného právního úkonu (§38 obč. zák.), je zpravidla nenahraditelným zdrojem skutkových zjištění. Aby znalec z oboru zdravotnictví mohl splnit soudem zadaný znalecký úkol (posoudit skutkový stav na základě svých odborných znalostí), musí mít (v rámci mandátu daného mu usnesením soudu podle §127 odst. 1 o. s. ř.) oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace osoby, které se jeho znalecký posudek týká. Není žádného rozumného důvodu přitom ustanovení §67b odst. 10 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb. vykládat restriktivně tak, že pod pojmem „orgánů činných v trestním řízení nebo soudů“ se míní jen soudy projednávající věci podle zákona č. 141/1961 Sb.; použil-li zákonodárce v souvislosti s otázkou vypracování znaleckého posudku legislativní zkratky „zadaného orgány činnými v trestním řízení“ a zároveň „soudy“, nelze přehlédnout, že definici pojmu „orgánů činných v trestním řízení“ obsahuje §12 odst. 1 a §12 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, podle něhož se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán a jde-li o soud, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky. Z řečeného vyplývá, že v §67b odst. 10 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb. samostatně použitý pojem „soud“ svědčí pro závěr, že jsou jím míněny soudy rozhodující jiné, než v trestním řízení projednávané věci. Zadal-li proto soud prvního stupně usnesením ze dne 25. dubna 2006, č. j. 8 C 13/2006-43, znalkyni úkol posoudit zdravotní stav dárce, postupoval v souladu se zákonem a nemohl porušit státem uznanou povinnost mlčenlivosti (k tomu ostatně srovnej §6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících). Důkaz získaný legálním způsobem nebylo důvod pominout. Odvolací soud – jenž správně k závěrům znaleckého posudku přihlédl - tak nezatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Na okraj se sluší podotknout, že právní úprava povinnosti mlčenlivosti zdravotnických pracovníků o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu svého povolání , s výjimkou v zákoně blíže vyjmenovaných případů (§55 zákona č. 20/1966 Sb.), nedopadá na znalce podle §67b odst. 10 písm. d) téhož zákona. Znalec podávající posudek podle zadání soudu nemá totiž postavení „zdravotnického pracovníka“ podle zákona č. 20/1966 Sb., nýbrž jeho postavení je upraveno zákonem č. 36/1967 Sb.
Jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, popř. vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebyly namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
Žalobkyni se tak nepodařilo prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. její dovolání zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu