ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1542.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1542/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. T., zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské nám. 47, proti žalovanému M. T., zastoupenému JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 EC 65/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. ledna 2010, č. j. 26 Co 11/2010-25, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 14 EC 65/2009-15, zamítl „námitku litispendence vznesenou žalovaným“.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. ledna 2010, č. j. 26 Co 11/2010-25, usnesení soudu prvého stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Uvádí, že v posuzovaném případě podala žalobkyně tři identické elektronické platební rozkazy a každým z nich po něm požadovala zaplacení 1,000.000,- Kč s tím, že jí tyto částky dluží podle smlouvy o půjčce, kterou mu poskytla v celkové výši 3,000.000,- Kč. Současně požadovala náklady řízení. Soud prvního stupně takový postup akceptoval, přestože jde o úkon „obcházející zákon“, neboť žalobkyně po něm požaduje i „tři náhrady odměn“. Žalovaný je přesvědčen, že soudy měly v takovém případě vést řízení pouze pod 9 EC 127/2003 a ostatní řízení zastavit z důvodu překážky litispendence. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a řízení zastavil.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují §237 až 239 o. s. ř. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně „zamítl námitku litispendence vznesenou žalovaným“, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto (zde zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci nezakládají proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu v jejich taxativních výčtech není uveden.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.). Jen pro úplnost lze přisvědčit odvolacímu soudu, že nejde o překážku věci zahájené v případě, že žalobami jsou uplatněny nároky na zaplacení jednotlivých částí půjčky, která byla poskytnuta na základě jediné smlouvy o půjčce; nejedná se o tentýž nárok a části půjčky mohou mít odlišnou splatnost. Dále se sluší poznamenat, že o tom, zda jsou splněny podmínky, za nichž může soud jednat (podmínky řízení), není třeba samostatně rozhodovat; soud řízení zastaví, jestliže dospěje k závěru, že rozhodnutí brání překážka věci rozhodnuté (rei iudicata), popř. zahájené (litispendence).
V Brně 19. května 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu