ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1591.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1591/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. J. Č. , zastoupeného JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem Roudnice nad Labem, Riegrova 1100, proti žalovaným 1) Z. J. a 2) J. J. , zastoupeným Mgr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Blanická 25, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 298/96, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2009, č. j. 19 Co 224/2009-108, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 5. června 2009, č. j. 19 Co 224/2009-108, rozhodl v rámci odvolacího řízení o vstupu JUDr. J. Č. do řízení na místo dosavadního žalobce MUDr. K. D. Vycházel ze zjištění, že dne 18. 8. 2008 uzavřel původní žalobce smlouvu, jíž svou pohledávku za žalovanými postoupit JUDr. J. Č.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítají, že původní žalobce „nebyl aktivně legitimován“ k návrhu na postup podle §107a o. s. ř., a neměl oprávnění disponovat s předmětnou pohledávkou, neboť ji již dne 12. 4. 1999 postoupil Detektivnímu konsorciu se sídlem v Praze 10, Hradešínská 1928, což jim dne 10. 5. 1999 oznámil. Prosazují názor, že smlouva o postoupení pohledávky, kterou původní žalobce dne 18. 8. 2008 uzavřel s JUDr. J. Č., je neplatná a rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaných bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, neboť rozhodnutí o jeho vstupu na místo původního žalobce je v souladu se zákonem. Postup žalovaných považuje za záměrné prodlužování řízení směřující k tomu, aby nemuseli hradit svůj dluh. Tvrzení žalovaných má za zmatečná a pro danou věc zcela irelevantní.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu legitimovanými subjekty (žalovanými) řádně zastoupenými advokátem a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový sta v nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107a o. s. ř. se uplatní i v řízení odvolacím (srov. §211 o.s.ř.).
Rozhoduje-li soud o návrhu podle ustanovení §107a odst. 1 o.s.ř., nezabývá se tím, zda právo (povinnost), jež mělo přejít nebo mělo být převedeno na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, případně zda podle označené právní skutečnosti přešlo nebo bylo převedeno na jiného, neboť takové posouzení se týká již věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2004 pod č. 31, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2004 pod č. 37). Není pochyb o tom (a ani dovolatelé opak nenamítají), že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o.s.ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví nezabýval aktivní věcnou legitimací původního žalobce, neboť ta se netýká zkoumání procesního nástupnictví, ale již posouzení věci samé.
Lze uzavřít, že dovolatelům se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem a dovolací soud proto jejich dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. května 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu