ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1666.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1666/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, proti žalovanému V. Ch., zastoupenému JUDr. Václavem Chaloupkou, advokátem se sídlem v Praze – Hodkovičkách, Údolní 315/96, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 258/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2008, č.j. 6 Co 2530/2008-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Václava Chaloupky, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 2. 9. 2008, č.j. 9 C 258/2007-90, kterým Okresní soud v Písku zamítl žalobu na určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 79 v katastrálním území J., není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Odvolacímu soudu vytýká, že závěr o nedůvodnosti jeho odstoupení od kupní smlouvy založil na zjištění, že žalovaný mu kupní cenu zaplatil, ale nevypořádal se s námitkou, že žalovaný nebyl oprávněn sám změnit bezhotovostní způsob zaplacení kupní ceny sjednaný v kupní smlouvě. Zaplatil-li žalovaný kupní cenu v hotovosti, plnil mu bez právního důvodu a jeho závazek z kupní smlouvy při absenci oboustranného písemného dodatku nezanikl. Vědom si nemožnosti uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. dovolatel „pouze pro dokreslení“ uvedl, že žalovaný spolehlivě neprokázal zaplacení kupní ceny; v tomto směru soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu. Žalobce prodal žalovanému kupní smlouvou ze dne 31. 5. 2006 pozemek parc. č. 79 v katastrálním území J. za dohodnutou kupní cenu 40.000,- Kč splatnou na specifikovaný účet do šedesáti dnů od podpisu smlouvy. Účastníci ve smlouvě sjednali právo žalobce (prodávajícího) odstoupit od smlouvy pro případ, že žalovaný (kupující) nezaplatí kupní cenu nebo její část po dobu delší než třicet dnů od splatnosti. Žalovaný žalobci zaplatil kupní cenu v hotovosti v červnu 2006.
K přezkumu předložený závěr odvolacího soudu (že odstoupení žalobce od kupní smlouvy je neúčinné, byla-li možnost odstoupit od kupní smlouvy vázána na prodlení se zaplacením kupní ceny po dobu delší než třicet dnů od jejího uzavření a bylo-li v řízení prokázáno, že kupní cena byla v plné výši včas – byť ne na účet uvedený ve smlouvě – zaplacena) znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje.
Předmětem závazku žalovaného bylo peněžité plnění, přičemž tento peněžitý dluh měl být podle písemné dohody účastníků plněn prostřednictvím peněžního ústavu. Nabídl-li žalovaný ke splnění svého peněžitého dluhu peněžité plnění v hotovosti a žalobce toto plnění přijal, žalovaný svůj závazek splnil, přestože takovému poskytnutí a přijetí plnění nepředcházelo písemné ujednání smluvních stran, kterým by v odpovídajícím rozsahu, tj. co do místa plnění, změnily kupní smlouvu uzavřenou v písemné formě. Poskytl-li dlužník věřiteli dohodnutý předmět plnění na jiném místě než určeném jejich písemnou dohodou a věřitel tam toto plnění od dlužníka přijal, nejedná se o takovou změnu smlouvy, kterou je třeba provést rovněž písemně. Tyto právní úkony věřitele a dlužníka totiž způsobují zánik závazku jeho splněním a nikoli změnu obsahu trvajícího závazku.
Užití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. je u dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyloučeno (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolání žalobce proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §5 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 5.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.007,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 21. října 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu