ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1711.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1711/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mgr. I. S. , zastoupené Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem v Ostravě - Hrabové, Místecká 329/258, proti žalované J. K. , podnikající pod názvem Jana Kroutilová – KAVIS, s místem podnikání v Dolní Lutyni, Červená cesta 1207, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, o 58.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 73/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2008, č.j. 57 Co 47/2008-72, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek ze dne 8. 10. 2007, č.j. 22 C 73/2007-33, kterým Okresní soud v Karviné uložil žalované zaplatit žalobkyni 58.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení (účastníků i státu). Po provedení důkazu znaleckým posudkem odvolací soud uzavřel, že žalobkyně právo odstoupit od kupní smlouvy (§622 odst. 2, věta první, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) nemá, protože drahokam (safír), jímž byl prsten osazen, nebyl uvolněn. Nevyvratitelná právní domněnka neodstranitelnosti vady v případě nedodržení lhůty pro vyřízení reklamace ve smyslu §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 634/1992 Sb.“), může podle odvolacího soudu nastat jen za předpokladu, že věc reklamovanou vadou skutečně trpí.
Dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, opřela žalobkyně o všechny v úvahu připadající dovolací důvody (§241a odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). V rámci důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. prosazuje názor, podle něhož má spotřebitel (kupující) právo odstoupit od kupní smlouvy bez ohledu na to, zda se na koupené věci po jejím převzetí v záruční době projevila vytčená vada, jestliže lhůta stanovená v §19 odst. 3, větě třetí, zákona č. 634/1992 Sb. uplynula, aniž byla reklamace vyřízena. „Existence vady pro aplikaci daného ustanovení“ nemusí již být podle dovolatelky prokázána, neboť k tomu sloužila 30-ti denní lhůta, v níž měla být vada odstraněna nebo reklamace odmítnuta. Dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. podřadila žalobkyně výtku, že znalec Antonín Hrbáč zkoumal stav prstenu k 31. 10. 2008, přičemž od 26. 10. 2006, kdy vadu reklamovala, je prsten u žalované a není vyloučeno, že v mezidobí již byl opraven či upraven. Vyjádření F. H. z 27. 11. 2006 nebylo dovolatelce v poslední den reklamační doby, tj. 27. 11. 2006, dáno na vědomí. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – důvodné není.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud z úřední povinnosti přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). I když žalobkyně ohlásila i důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., žádnou vadu řízení ve skutečnosti soudům obou stupňů nevytkla. Nevyplývají-li vady řízení ani z obsahu spisu, zůstává přezkum rozhodnutí odvolacího soudu v rovině zbývajících dovolacích důvodů.
Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že nezjistil stav prstenu ke dni, kdy vadu spočívající v uvolnění drahokamu reklamovala, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.
V projednávaném případě odvolací soud ustanovil v odvolacím řízení znalcem z oboru drahé kovy a kameny Antonína Hrbáče, jehož písemným znaleckým posudkem doplnil dokazování. Ze znaleckého posudku č. 29/10/2008 ze dne 31. 10. 2008 zjistil, že zlatý prsten zdobený brilianty a safírem (váha 4,70 g, ryzost 585/000Au) je celkově nepoškozen. Závěr znalce je ve shodě s dalším listinným důkazem, a to odborným vyjádřením F. H. ze dne 27. 11. 2006, podle něhož je prsten v bezvadném stavu. Skutkový závěr, že drahokam (safír) nebyl v prstenu uvolněn nejen v době, kdy jej ohledal znalec A. H., ale i v době, kdy zmíněnou vadu žalobkyně reklamovala, tudíž ze spisu vyplývá a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. naplněn není. Ostatně, tvrzení žalobkyně v dovolání, že není vyloučena případná oprava nebo úprava prstenu poté, co jej žalovaná v souvislosti s reklamací převzala, je toliko hypotetické; nic takového v řízení před soudy obou stupňů nevyšlo najevo.
Okolnost, že odborné vyjádření F. H. z 27. 11. 2006 obdržela žalobkyně až jako přílohu dopisu z 29. 11. 2006, není pro věc podstatná a nepředstavuje uplatnění žádného z dovolacích důvodů.
Zbývá přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. posoudit správnost výkladu ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 11. 2. 2008.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. rozhodne prodávající nebo jím pověřený pracovník o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
Odpovědnost za vady prodané věci, které se projeví po převzetí věci v záruční době, upravují ustanovení §619 a násl. obč. zák. Práva kupujícího spojená s neodstranitelností vad koupené věci stanoví §622 odst. 2 a 3 obč. zák. (právo na výměnu věci, právo od smlouvy odstoupit, právo na slevu z ceny).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, podle něhož žalobkyně (kupující) 27. 10. 2004 koupila za sjednanou cenu 58.000,- od žalované (podnikatelky prodávající v rámci své podnikatelské činnosti) zlatý prsten zdobený brilianty a safírem. Dne 26. 10. 2006, tj. v záruční době (§620 odst. 1 obč. zák.), uplatnila žalobkyně v prodejně žalované vadu prstenu, a to uvolnění velkého kamene (safíru). Reklamace nebyla vyřízena na místě (ihned), žalovaná prsten zaslala na odbornou expertízu (doklad - číslo zakázky 217/06) a účastnice se dohodly, že poté, co žalovaná obdrží výsledky expertízy, sdělí je žalobkyni telefonicky. Do 27. 11. 2006 žalovaná o výsledku odborného posouzení žalobkyni neinformovala. Dopisem z 26. 11. 2006 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy z 27. 10. 2004 a požádala žalovanou o vrácení kupní ceny, neboť reklamace nebyla vyřízena do třiceti dnů od vytčení vady prstenu. Dopisem z 29. 11. 2006 žalovaná popřela právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy s tím, že shora uvedenou vadou prsten netrpí; odborné vyjádření F. H. z 27. 11. 2006 bylo přílohou dopisu žalobkyně.
Není sporu o tom, že žalovaná vystupovala jako podnikatelka a žalobkyně jako spotřebitel, takže práva a povinnosti účastnic se řídí nejen obecnými ustanoveními o kupní smlouvě, ale také právní úpravou obsaženou v ustanoveních §613 až 627 obč. zák. (§612 obč. zák.), která má ve vztahu k §588 až 608 obč. zák. povahu nejen doplňujícího, ale i speciálního předpisu. Další práva kupujícího a zejména povinnosti prodávajícího stanoví zákon č. 634/1992 Sb., z jehož ustanovení §19 odst. 3 plyne, že spotřebitel má v případě, že jeho reklamace včetně odstranění vady není vyřízena nejpozději do třiceti dnů od jejího uplatnění – jako tomu bylo v souzené věci – stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. Bez ohledu na charakter neodstranitelné vady, tedy na to, zda taková vada brání nebo nebrání, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující (mimo jiné) právo od smlouvy odstoupit (§622 odst. 2, věta první, §622 odst. 3 obč. zák.). Odstoupením od smlouvy, které je jednostranným právním úkonem kupujícího adresovaným prodávajícímu, se smlouva okamžikem, kdy projev vůle dojde prodávajícímu, ruší od počátku (§48 odst. 2 obč. zák.) a kupující má nárok na vrácení kupní ceny, který je podmíněn jeho povinností vrátit jím přijaté plnění prodávajícímu (§457 obč. zák.).
Výrazem ustálené soudní praxe (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1983 pod č. 22, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008) je, že kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen tehdy, je-li reklamovaná vada skutečně vadou, vyskytuje-li se u prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má-li takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím zvoleného práva vyžadována. Význam ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. se váže k poslednímu z uvedených požadavků; jako sankci za opožděné vyřízení reklamace stanoví nevyvratitelnou právní domněnku, že kupujícímu (spotřebiteli) svědčí práva z titulu neodstranitelnosti vad, i když jde o vady, které by bylo možno odstranit (§622 odst. 1 obč. zák.). Závěr, že nedostatek (závadu) koupené věci, kterou kupující v záruční době reklamoval, se uplynutím lhůty stanovené ve třetí větě §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. stává bez dalšího vadou projevující se jako rozpor s kupní smlouvou (§619 odst. 1 obč. zák.), nelze z citovaného ustanovení dovozovat; soud se proto musí vždy existencí tvrzené vady zabývat.
Protože dovolatelce se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit, Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalované náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobkyně /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. října 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu