ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1967.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1967/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. A. Č. , zastoupeného JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 54, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 121/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. 8 Co 142/2009-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2009, č. j. 8 Co 142/2009-146, kterým byl ve věci samé potvrzen žalobu zamítající rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. července 2008, č. j. 24 C 121/2006-106, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. října 2008, č. j. 24 C 121/2006-123, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Bez významu jsou tudíž námitky žalobce, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jestliže dovodil, že úmyslem smluvních stran bylo podmínit vznik nároku prodávajícího na smluvní pokutu splněním jeho povinnosti předložit kupujícímu návrh kupní smlouvy. Oproti závěru odvolacího soudu, že účastníci si sjednali, že smluvní pokutu zaplatí žalovaný tehdy, neuzavře-li s žalobcem kupní smlouvu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců poté, kdy ho k tomu žalobce písemně vyzve a předloží mu přitom návrh kupní smlouvy, prosazuje žalobce názor, že taková podmínka sjednána nebyla; připomíná, že text realizační (kupní) smlouvy byl žalovanému znám, neboť byl obsažen již ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Tyto námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nýbrž dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002. dovodil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalobce, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že soudy neprovedly jím navržený důkaz výslechem osob (notáře JUDr. M. V. a jeho pracovnice R. M.), které mohly dosvědčit, že žalovaný spolu se smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 17. 8. 2005, s výzvou k uzavření kupní smlouvy z téhož dne a s dohodou o změně práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené 15. 5. 2005 převzal i návrh kupní smlouvy; vyjadřuje přitom pochybnost, že by tyto osoby musely být podle §56 odst. 1 a 7 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, žalovaným zproštěny povinnosti mlčenlivosti, jak dovodil soud prvního stupně. Namítaná vada řízení spočívající v neprovedení jednoho z účastníkem navržených důkazů - i kdyby byla dána - nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemá přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů (otázka, zda je či není takové vady, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu