ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2208.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2208/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce S. A., zastoupeného JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem Blansko, Svitavská 1, proti žalovanému L. K., zastoupenému JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 1, Dušní 22, o zaplacení 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 207/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 27 Co 406/2007-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. 27 Co 406/2007-164, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. března 2007, č. j. 13 C 207/2006-131, ve výroku zamítajícím žalobu o zaplacení 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Tak je tomu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je podmíněna závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že dovolací přezkum je tu otevřen jen pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří proti pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti takového dovolání zpochybnit a pro dovolací soud je závazný.
Žalobce v dovolání vyjadřuje názor, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a avizuje v něm použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; jeho naplnění spatřuje v neúplnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, který nepřezkoumal odvoláním zpochybněnou správnost závěru soudu prvního stupně, že bylo vyloučeno, aby si účastníci pro závazkový vztah založený smlouvou „o půjčce“ ze dne 13. 8. 1997 zvolili režim obchodního zákoníku, a v nesprávnosti právní kvalifikace této smlouvy jako smlouvy o půjčce podle §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“) a nikoli jako smlouvy o úvěru podle §479 zákona č. 513/1991 Sb., v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Ve skutečnosti však, posuzováno podle obsahu dovolacích námitek (§41 odst. 2 o. s. ř.), argumentace žalobce, že odvolací soud pochybil při právním posouzení vztahu mezi účastníky a nesprávně dovodil, že smlouva o půjčce, která má reálnou povahu, nevznikla (§657 obč. zák.), je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, že žalovanému podle této smlouvy žádnou částku nepředal. Žalobce v dovolání předestírá svou skutkovou verzi, podle níž se účastníci ústně dohodli na tom, že mu žalovaný vrátí 2,000.000,- Kč ze zaplacené zálohy na kupní cenu, kterou od něho obdržel za prodej pozemku v roce 1995, že tato dohoda byla podmínkou uzavření kupní smlouvy o zpětném převodu tohoto pozemku na žalovaného, a z ní dovozuje skutkový závěr, že smlouva o půjčce vlastně řešila jen otázky splatnosti 2,000.000,- Kč a úroků. Teprve na základě odlišného skutkového závěru buduje vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení věci, že smlouva uzavřená účastníky je smlouvou o úvěru podle §497 obch. zák. Tím ovšem uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Kromě toho pomíjí, že předpokladem úspěšného uplatnění nároku ze smlouvy o úvěru podle §497 obch. zák. je stejně jako v případě smlouvy o půjčce skutkové zjištění, že věřitel podle takové smlouvy dlužníku (na požádání) poskytl peněžní prostředky.
Výtka žalobce, že odůvodnění napadeného rozsudku je nepřezkoumatelné, jestliže neobsahuje důvody, pro které odvolací soud nepodrobil přezkumu závěr soudu prvního stupně, že bylo vyloučeno pro vztahy účastníků ze smlouvy o půjčce zvolit režim obchodního zákoníku, vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, t. j. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto až na případ (o který zde nejde), kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy kdy by šlo o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu