ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2323.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2323/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. J. M. , zastoupenému JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, proti žalované S. M. , o 24.621,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 194/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 31. ledna 2008, č. j. 36 Co 304/2007-53, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 31. ledna 2008, č. j. 36 Co 304/2007-53, v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. května 2007, č. j. 13 C 194/2005-40, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 24.621,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 26. 5. 2006 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem-pobočce v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2007, č. j. 13 C 194/2005-40, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 24.621,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 26. 5. 2006 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.); zároveň zamítl žalobu v rozsahu 2 % úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 24. 8. 2004 do 25. 5. 2006 (výrok II.). Jeho v pořadí první – žalobě zcela vyhovující - rozsudek pro uznání ze dne 31. 8. 2006, č. j. 13 C 194/2005-27, byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 28. února 2007, č. j. 36 Co 462/2006-35, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že dne 1. 11. 2000 byla mezi věřitelem – Českou spořitelnou a. s. a žalobcem, jeho manželkou E. M. a žalovanou, všemi jako dlužníky, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytnutý hotovostní úvěr ve výši 80.000,- Kč se dlužníci zavázali splácet společně a nerozdílně v měsíčních splátkách po 2.240,- Kč počínaje lednem 2001; částku úvěru převzala pouze žalovaná. Přes dohodu dlužníků, že úvěr bude výlučně splácet žalovaná, v období listopadu 2003 až srpna 2004 uhradil žalobce věřiteli částku 24.621,- Kč. Existence dohody dlužníků byla prokázána v řízení mezi týmiž účastníky vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 141/2002, jehož předmětem bylo zaplacení částky 20.160,- Kč za období prosince 2001 až srpna 2002. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně, odkazuje na §511 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), uzavřel, že na základě dohody dlužníků se samotná žalovaná zavázala poskytnutý úvěr zaplatit věřiteli. Je tedy povinna částku, kterou žalobce uhradil (v rozporu s jejich dohodou) místo ní, mu vrátit.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 36 Co 304/2007-53, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně - na která pro stručnost odkázal - dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci. Připomněl, že ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 141/2002, se žalobce na základě totožných tvrzení domáhal vůči žalované zaplacení částky 20.160,- Kč, mající původ ve stejném úvěru. Zdůraznil, že smlouva o úvěru byla uzavřena proto, aby žalovaná - jejíž majetková situace neumožňovala, aby smlouvu o úvěru uzavřela sama - mohla složit vstupní poplatek ve výši 1.900,- USD pro zahájení spolupráce se společností Skyline International; nabídku takové spolupráce jí předložila manželka žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že projednání a rozhodnutí této věci nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené, založená na tvrzení, že předmět tohoto řízení a řízení ve věci sp. zn. 13 C 141/2002 je totožný. Uzavřel, že i když v obou věcech je stejný okruh účastníků řízení a shodný je i právní důvod žaloby, totožný není předmět řízení, neboť jde o částky, které žalobce zaplatil v jiném období. Převzal závěr, že je nutno odlišit dva právní vztahy - vztah banky k dlužníkům (žalobci, jeho manželce a žalované) založený smlouvou o úvěru ze dne 1. 11. 2000 a vztah vyplývající z dohody dlužníků o podílu na společném dluhu. Odvolací soud přijal závěr, že společnost Skyline International provozovala pyramidovou hru, která ve svých důsledcích znamenala, že všem účastníkům, kteří vstoupili do hry (za nikoliv nízký vstupní poplatek – 1.900 USD) nezajišťovala možnost výhry, tedy návratnosti alespoň částečně vložených finančních prostředků, které zpravidla získávala pouze špička pyramidy, jak je u her tohoto typu obvyklé (např. letadlo). Jednalo se o jeden z typů her, na které pamatuje ustanovení §845 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého výhry ze sázek a her nelze vymáhat. Vymáhat nelze ani pohledávky z půjček vědomě poskytnutých do sázky nebo hry. Zdůraznil, že bez aktivního jednání žalobce, motivovaného snahou získat dalšího účastníka do hry a s tím spojenou provizí, jakož i jeho účastí na „smlouvě o půjčce“ uzavřené s Českou spořitelnou a. s., by žalovaná „půjčku “ nezískala; provize byla totiž přiznávána za každého nového účastníka hry . V souladu s §511 odst. 2 obč. zák. si solidárně zavázaní dlužníci dohodli poměr jejich podílů na společném dluhu, tj. že dluh zcela uhradí žalovaná. Tímto ujednáním žalobce fakticky žádný příjem „z půjčky“ nezískal, „ neplynuly mu z této půjčky ani žádné závazky“ . Z okolností, za kterých byla uzavřena smlouva o úvěru, z podmínek, za nichž „ žalovaná převzala závazek zaplatit celou poskytnutou půjčku věřiteli“, a z účelu, k jakému měla sporná částka sloužit, dovodil, že smlouva o úvěru je „disimulovanou půjčkou, kterou žalobce žalované touto formou poskytl za podmínky, že ji ve vztahu k bance sama uhradí“. Vztah mezi účastníky řízení posoudil analogicky podle §853 obč. zák. jako vztah z půjčky poskytnuté do hry podle §845 obč. zák., jenž je naturální obligací a závazek na tomto základě vzniklý (vrátit poskytnuté peníze) za soudně nevynutitelný.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále jen „dovolatel“) opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolacímu soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměn se závěry, že model společnosti Skyline International spočívá na provozování (pyramidové) hry a že peníze poskytnuté žalobcem žalované na vklad do této společnosti, představují půjčku do hry, a nelze je proto soudně vymáhat. Pyramidové schéma společnosti je založeno na systému, který slibuje výdělek především za získávání dalších členů takového schématu. Každý nový účastník musí za vstup do schématu zaplatit poplatek a za to získá právo vybírat poplatek od dalších účastníků, které sám získá; část vybraného poplatku si nechává pro sebe a část odevzdává tomu, kdo jej získal. Popsané schéma přitom nenabízí žádný dodatečný produkt ani službu. Cílem systému je přilákat další osoby, za což je jeho účastník odměňován. Budoucí výdělek závisí výlučně na vlastní aktivitě účastníka systému (je jím ovlivnitelný); je-li účastník úspěšný a získá další osoby, má z toho ekonomický profit, v opačném případě nikoli. Úspěšnost přitom nezávisí na náhodě nebo na jiných neznámých okolnostech. Jde o formu podnikání aprobovaného platným právním řádem založeného na individuálních schopnostech jednotlivce. Na základě §1 odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, podle něhož je loterií nebo jinou podobnou hrou hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje, přičemž o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách, s tím, že okolnost, jež určuje výhru (výsledek slosování, sportovního utkání, dostihů, závodů a jiné budoucí události), nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby nemohla být provozovatelem nebo sázejícím ovlivněna (odst. 2), dovozuje, že o „výhře“ či „prohře“ v uvedeném systému nerozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost či skutečnost, nýbrž jen schopnosti jejího účastníka. Pyramidový systém společnosti Skyline International tak nelze považovat za provozování „hry“, nýbrž za výdělečnou činnost sui generis, a „půjčku“ na vstupní vklad za nevymahatelnou půjčkou do hry a sázky podle §845 obč. zák. S tímto odůvodněním žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání - přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - je důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §845 odst. 1 obč. zák. výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit.
Principem fungování společnosti Skyline International a tím, zda půjčka na vstupní vklad do systému této společnosti má charakter půjčky do hry podle §845 obč. zák., se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1238/2006. V něm, na základě závěrů právní teorie (Hendrych, D., a kol. Právnický slovník, 2. rozšířené vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, a Dvořák, T., Právník č. 1/2001, str. 60) a výkladu §845 obč. zák. uzavřel, že nelze dovodit, že vztah vzniklý mezi společností (rozuměj Skyline International) a žalovaným, na základě něhož žalovaný společnosti uhradil částku získanou půjčkou od žalobce, je hrou . Je tomu tak již proto, že činnost, kterou žalovaný mohl (po zaplacení částky, odpovídající výši žalobcem poskytnuté půjčky, společnosti) vykonávat a za kterou mu od společnosti náležela dohodnutá odměna, za účast na hře považovat nelze.
V posuzovaném případě odvolací soud z výše uvedených závěrů nevycházel.
Nelze přitom pominout, že odvolací soud přehlíží, že žalovaná nezískala finanční prostředky na vstupní vklad půjčkou od žalobce (§657 obč. zák.), nýbrž úvěrem od bankovního ústavu (§497 obchodního zákoníku), a to jako jeden ze spoludlužníků, zavázaných společně a nerozdílně (§511 odst. 1 obč. zák.).
S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
.
V Brně 14. června 2010
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu