ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2427.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2427/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně WETEST pneu, spol. s r.o. se sídlem Děčín, Masarykovo nám. 3/3, zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem Děčín, Masarykovo nám. 3/3, proti žalované Komerční bance, a. s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, o zaplacení částky 4,619.468,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 10 C 481/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 17 Co 127/2006-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 17 Co 127/2006-102, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2006, č. j. 10 C 481/2004-72, ve správném znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaná zaplatila částku 4,619.468,- Kč spolu s 4 % úrokem ročně za dobu od 26. 9. 2002 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Výhrada žalobkyně proti závěru odvolacího soudu, že se v důsledku vázanosti pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 1999, č. j. 33 Cm 722/98-36, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2001, č. j. 5 Cmo 458/2001-76, nemůže zabývat námitkou neplatnosti jejího prohlášení o ručení, nečiní z napadeného rozsudku odvolacího soudu rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Odborná literatura a rozhodovací praxe dovolacího soudu, která se již ustálila, jsou zajedno v tom, že pravomocný rozsudek o žalobě o určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není (§80 písm. c/ o. s. ř.), netvoří překážku věci rozhodnuté vůči žalobě o splnění povinnosti (§80 písm. b/ o. s. ř.) ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. Žaloba o splnění povinnosti je proto přípustná, i když se týká týchž osob nebo osob, pro něž je závazný pravomocný rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o žalobě o určení, neboť jím bylo pravomocně rozhodnuto jen o tom, zda tu právní vztah nebo právo je či není, a nikoli též o plnění z téhož právního vztahu nebo práva. V řízení o splnění povinnosti je přitom pro účastníky řízení a pro soud ve smyslu §135 odst. 2 o. s. ř. závazné rozhodnutí o tom, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1098 s., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009, ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 666/2007). Tak tomu bylo právě v posuzovaném případě, kdy pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 1999, č. j. 33 Cm 722/98-36, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2001, č. j. 5 Cmo 458/2001-76, bylo mezi týmiž účastníky na základě téhož skutkového základu rozhodnuto o předběžné otázce existence ručitelského závazku žalobkyně tak, že bylo vyhověno žalobě o určení, že závazek žalobkyně z ručitelského prohlášení ze dne 17. 3. 1997 trvá a zajišťuje pohledávku z úvěrové smlouvy žalované reg. č. 97-21633-K ze dne 17. 3. 1997 ve výši 4,700.000,- Kč a její příslušenství za dlužníkem K. spol. s r. o. se sídlem D. I., M. nám. 3/3, IČO 25030264. Výtka žalobkyně, že v tomto řízení nebyla posuzována a prokazována platnost právního úkonu ručitelského prohlášení ve všech vzájemných souvislostech, se nemůže uplatnit, neboť předpokladem žalobě vyhovujícího rozhodnutí soudu byla kladná odpověď na otázku, zda je ručitelské prohlášení platným právním úkonem. Odvolací soud tudíž v souladu s §135 odst. 2 o. s. ř. vycházel ze shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze, neboť byl vázán tím, jak tyto soudy ve výrocích svých rozhodnutí posoudily pro jeho rozhodnutí o žalobě na plnění předběžnou otázku existence právního vztahu účastníků z ručitelského prohlášení žalobkyně.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se pro nadbytečnost zabýval zbývajícími dovolacími námitkami, jimiž žalobkyně prosazuje svůj názor, že ručitelské prohlášení je neplatným právním úkonem.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu