ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2809.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2809/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. O., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. Č., zastoupenému advokátkou, o 370.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 73/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2008, č.j. 23 Co 257/2007-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 29. 9. 2006, č.j. 17 C 73/2005-56, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalovanému a E. Č. (v řízení před soudy nižších stupňů druhé žalované) zaplatit žalobkyni 370.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 3. 2. 2004 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého; ve výroku o nákladech řízení rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých žalobkyně předala žalovanému 30. 1. 2003 částku 370.000,- Kč a žalovaný se smlouvou z téhož dne zavázal do 2. 2. 2004 peníze žalobkyni vrátit; jelikož tak neučinil, posoudil nárok žalobkyně podle §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž vytýká, že soudy „neposuzovaly všechny rozhodné skutečnosti v jejich kontextu a také každý důkaz samostatně“, z čehož vyplynulo nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatele je smlouva o půjčce z 30. 1. 2003 simulovaným právním úkonem, neboť v řízení nebylo prokázáno, že mu žalobkyně částku 370.000,- Kč předala. Dále namítá neplatnost smlouvy o půjčce v části týkající se ručitelského prohlášení E. Č. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla odmítnutí, příp. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Námitka dovolatele (že mu částku 370.000,- Kč žalobkyně nepředala) je však podřaditelná jen dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., který je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilý (skutkový základ sporu nelze zpochybnit, pro dovolací soud je závazný).
Zpochybnění závěru o platnosti ručitelského závazku E. Č. je bezcenné, protože se netýká právního posouzení, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí ve vztahu k dovolateli (dlužníku).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu