ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2902.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2902/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručení Územní pracoviště Střední Čechy, Praha 1, nám. Republiky 3, proti žalovaným 1) V. Z. , 2) J. H. , 3) Z. H. , a 4) M. Z. , o zaplacení částky 79.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 229/2004, o dovolání Pavla Zárybnického proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006, č. j. 22 Co 470/2005-66, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí původní žalovaný, P. Z., zaplatil částku 79.000,- Kč s 10 % úroky z prodlení od 4.10.2000 do zaplacení.
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. ledna 2005, č. j. 8 C 229/2004-26, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2005, č. j. 22 Co 63/2005-39, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. září 2005, č. j. 33 Odo 905/2005-53 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 31. ledna 2006, č. j. 22 Co 470/2005-66, Krajský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 79.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 4. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním P. Z., který však dne 30. 4. 2006 zemřel. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. července 2006, č. j. 8 C 229/2004-84, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně původně žalovaného P. Z. pokračováno s jeho dědici V. Z., J. H., Z. H. a M. Z.
Podle §243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení §92 a §95 až §99 o. s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
Podle §103 a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. za dovolacího řízení přihlíží dovolací soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení); jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací řízení zastaví.
Podle §107 odst. 1 a 2 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení pokračovat ihned, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Smrt fyzické osoby je v majetkových věcech právní skutečností, s níž se pojí universální sukcese podle §460 a násl. obč. zák. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele, avšak princip ingerence státu při nabývání dědictví se projevuje tím, že dědictví musí být soudem projednáno a rozhodnuto. Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o vypořádání dědiců se nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele.
Jak vyplývá z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. května 2010, č. j. 25 D 278/2006-318, které nabylo právní moci dne 10. června 2010, P. Z. nezanechal závěť a vzhledem k tomu, že všichni v úvahu přicházející dědicové ze zákona dědictví odmítli a pozůstalá teta, jejíž pobyt se nepodařilo zjistit a o svém dědickém právu byla vyrozuměna vyhláškou na úřední desce Okresního soudu v Příbrami, se ve stanovené lhůtě nepřihlásila, připadá dědictví podle §462 obč. zák. a §175q odst. 1 písm. b) o. s. ř. jako odúmrť státu.
Je vyloučeno, aby ve sporném řízení na straně žalující i žalované vystupovala tatáž osoba. Dojde-li totiž v důsledku sukcese ke splynutí osoby žalobce a žalovaného tím, že se žalovaný v průběhu řízení stane právním a procesním nástupcem žalobce, nelze v řízení pokračovat, neboť tomu brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud musí jedině řízení zastavit (§104 odst. 1 o. s. ř.). Tento právní názor vyslovil Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 26. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 1924/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2002.
Z těchto důvodů dovolací soud zastavil řízení o dovolání podle §243c a §104 odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 5 větu prvou, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu