ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2924.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2924/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce D&I CONSULTING LIMITED se sídlem v Londýně, Dunstan Close 29, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému Š. S. , o zaplacení 31.122,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 182/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2008, č. j. 25 Co 477/2007-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 6 C 182/2003-101, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 31.122,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu 0,1 % úroku z prodlení z částky 28.000,- Kč od 21. 11. 2000 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. ledna 2008, č. j. 25 Co 477/2007-127, rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku II. potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Vymezuje-li občanský soudní řád – při splnění zákonných podmínek – jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byly nároky se samostatným skutkovým základem (doplatek kupní ceny 28.000,- Kč a smluvní pokuta 3.122,- Kč), je zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem, jimž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 3.122,- Kč, odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše jednotlivých plnění přesahuje částku 20.000,- Kč.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku v rozsahu částky 28.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací výhrady žalovaného vůči závěru o úhradě první a druhé splátky na sjednanou kupní cenu a o jeho souhlasu s tím, aby za něj tyto splátky uhradila společnost Aquel Bohemia, s. r. o., jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno. Pokud v této souvislosti argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatele správného) skutkového závěru, že nezaplatil žádnou z dohodnutých splátek a to ani prostřednictvím třetí osoby, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že nárok žalobce je promlčen, neboť promlčecí doba začala běžet již 22. 10. 2000.
Ani námitkou, že odvolací soud neprováděl žádné dokazování o uzavření dohody mezi žalovaným a společností Aquel Bohemia, s. r. o. o převzetí plnění podle §534 obč. zák., nezpochybňuje dovolatel právní posouzení věci. Výhrady vůči procesnímu postupu soudu resp. k postupu při provádění dokazování lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Touto namítanou vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. se ovšem dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska citovaného dovolacího důvodu, jak vyplývá z §242 odst. 3 o. s. ř., lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tvrzená vada řízení, i kdyby byla opodstatněná, není bezprostředním důsledkem řešení otázky procesní povahy, na níž by napadené rozhodnutí spočívalo; posouzení, zda je konkrétní řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho judikatorní přesah.
Jelikož závěr odvolacího soudu, že pohledávka žalobce není promlčena, je správný, neodporuje jeho rozhodnutí ani hmotnému právu.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu