ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3048.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3048/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, proti žalovaným 1/ INTERCOM spol. s r.o. se sídlem v Praze 4, Chaloupkova 1371, a 2/ V. Č. , zastoupenému JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, o určení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 109/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2004, č. j. 1 Cmo 105/2004-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Ivana Rotta, advokáta se sídlem v Brně, Křížová 18.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně (která je podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2008, č. j. 28 Cm 109/1995-212, právním nástupcem původně žalujícího Fondu národního majetku České republiky se sídlem v P.,) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2004, č. j. 1 Cmo 105/2004-198, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2004, č. j. 28 Cm 109/95-193 a 37 Cm 738/95, zamítající žalobu na určení, že v žalobě specifikovaná kupní smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalované a druhý žalovaným je neplatná a současně vůči žalobkyni neúčinná, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009), je však zjevně bezdůvodné.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací založil své rozhodnutí, jímž potvrdil žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně, především na závěru, že v řízení zjištěné okolnosti, za kterých byla uzavřena revidovaná kupní smlouva (zejména personální propojenost mezi prodávajícím a kupujícím, zaplacení kupní ceny zápočtem a účelovost celé transakce) neumožňují uzavřít, že by byla podle §39 obč. zák. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Současně s tím - odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (konkrétně na závěry uvedené v rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2568/2000) - dovodil, že žalobkyně nemá ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy naléhavý právní zájem. Své rozhodnutí tudíž založil na dvou na sobě nezávislých právních závěrech.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.).
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila žalobkyně pouze závěr odvolacího soudu, že předmětná kupní smlouva není právním úkonem příčícím se dobrým mravům; závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nebyl - jak vyplývá z obsahu dovolání - zpochybněn a nelze jej tudíž ani podrobit přezkumu v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 48/2006 dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Stejný závěr se uplatní při posouzení důvodnosti dovolání. Zpochybněním jen jednoho z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout změny napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože žalobkyně v dovolání zpochybnila pouze jeden z právních závěrů, na nichž je dovoláním revidované rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže jeho přezkum nikterak ovlivnit výsledek sporu, a dovolání nelze posoudit jinak, než jako zjevně bezdůvodné; dovolací soud je proto podle §243b odst. 1 a 5 věty prvé a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl při stručném vyložení důvodů jeho zjevné bezdůvodnosti (§243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění po 1. 7. 2009, čl. II, bod 12 část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni dovolací soud uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady vynaložené v souvislosti s jeho vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.000,- Kč (§5 písm. d/, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu