ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3212.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3212/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Rolnická 1636/21a, proti žalovanému D. K., o zaplacení částky 19.020,- Kč s příslušenstvím a o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 330/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2010, č. j. 57 Co 573/2009-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (přes řádné poučení odvolacího soudu) podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 17. července 2009, č. j. 6 C 330/2007-78, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 9. června 2009, č. j. 6 C 330/2007-73.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998). Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba (příp. jiný návrh na zahájení řízení), a nikoli odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř., jako je tomu v posuzované věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu