Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2010, sp. zn. 33 Cdo 3280/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3280.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3280.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3280/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré a ve věci žalobců a) Ing. J. Č., b) Ing L. V. , c) V. Č. , a d) U SLAVÍKŮ spol. s r. o. , se sídlem v Poděbradech, Kouty 14, zastoupených JUDr. Evou Ronzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Americká 15, proti žalované HYDROPRODUKT s. r. o. se sídlem v Poděbradech, Kolínská 238, zastoupené JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, o 700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 287/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 27 Co 98/2008-90, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Každý ze žalobců a) – c) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.531,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Janouška, advokáta se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44. III. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.766,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Janouška, advokáta se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44. Odůvodnění: Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. 27 Co 98/2008-90, kterým byl změněn (žalobě vyhovující) rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. září 2007, č. j. 6 C 287/2006-69, tak, že „se zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit prvnímu až třetímu žalobcům, každému z nich 200.000,- Kč spolu s požadovaným úrokovým příslušenstvím a čtvrté žalobkyni (nesprávně uvedeno žalované) 100.000,- Kč spolu s požadovaným úrokovým příslušenstvím“, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 – dále jeno. s. ř.“ (srovnej článek II. bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), je však zjevně bezdůvodné. Ačkoli v dovolání žalobci (dále též „dovolatelé“) avizují mimo dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. taktéž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) brojí pouze proti právnímu posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jejich výtka je založena výlučně na kritice závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě vycházejícího ze znění čl. VII. kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2005, podle něhož v případě, že z jakýchkoli důvodů nedojde k úhradě celé kupní ceny dle čl. III této smlouvy do 30-ti dnů od jejího podpisu, jsou prodávající oprávněni od této smlouvy jednostranně odstoupit. Kupní smlouva bude tímto úkonem zrušena a to od samého jejího počátku a vedlejší účastník vydá všechny její originály včetně návrhu na vklad do KN prodávajícím. Částka ve výši 700.000,- Kč, slovy sedmsettisíc korun českých, kterou složil kupující jako zálohu kupní ceny na účet vedlejšího účastníka v tomto případě propadá jako smluvní pokuta ve prospěch prodávajících. Problematikou neplatnosti ujednání o smluvní pokutě vázané na podmínku odstoupení od kupní smlouvy se ve skutkově totožné věci zabýval Nejvyšší soud – jak správně poukázal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí – již v rozsudku ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, v němž přijal a odůvodnil závěr, že důvodem pro zaplacení smluvní pokuty nebylo samo prodlení se zaplacením zbytku kupní ceny, nýbrž až následné odstoupení od kupní smlouvy, byť protistranou realizované právě z důvodu prodlení kupujícího. Lze uzavřít, že právo na zaplacení smluvní pokuty tak v posuzovaném případě nevzniklo v okamžiku, kdy žalobce jako kupující porušil svou povinnost zaplatit zbytek kupní ceny, ale až v okamžiku odstoupení od smlouvy žalovanou coby prodávající. Vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu tedy záležel jen na tom, zda žalovaná své právo na odstoupení od smlouvy vykoná. Mohla totiž nastat též situace, kdy žalobce sice svou právní povinnost poruší, avšak žalovaná z tohoto důvodu od smlouvy neodstoupí; pro ten případ by ovšem podle ujednání účastníků nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl (toto rozhodnutí obstálo i v ústavní rovině, neboť usnesením ze dne 2. února 2006, sp. zn. I ÚS 604/05, byla proti němu podaná ústavní stížnost odmítnuta). Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců je zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 1 a 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tedy 12.360,- Kč. Podle poměru, v jakém se žalobci ve vztahu k součtu všech spojených věcí (částka 700.000,- Kč) domáhali jednotlivých částek ve svůj prospěch [tj. žalobci a), b) a c) požadovali každý 28,57 %, žalobce d) požadoval 14,28 % z celkové částky], uložil dovolací soud žalobcům povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši uvedené ve výroku tohoto usnesení; platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 27. října 2010 JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/27/2010
Spisová značka:33 Cdo 3280/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3280.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10