ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3421.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3421/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a/ J. P. , b/ V. R. , c/ R. V. , a d/ P. V. , zastoupených JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně II, Politických vězňů 44, proti žalovanému O. L. , zastoupenému JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, o 1.208.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 147/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2008, č.j. 25 Co 451/2007-336, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.040,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Janouška, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil (ve věci samé i ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu) rozsudek ze dne 21. 6. 2007, č.j. 7 C 147/2000-315, jímž Okresní soud v Jičíně uložil žalovanému zaplatit první žalobkyni 302.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % z 47.000,- Kč od 1. 11. 1998 do zaplacení, ve výši 10 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 1999 do zaplacení, ve výši 10 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 2000 do zaplacení a ve výši 8,5 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 2001 do zaplacení, druhé žalobkyni 302.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % z 47.000,- Kč od 1. 11. 1998 do zaplacení, ve výši 10 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 1999 do zaplacení, ve výši 10 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 2000 do zaplacení a ve výši 8,5 % z 75.000,- Kč od 1. 11. 2001 do zaplacení , třetímu žalobci 453.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % z 70.500,- Kč od 1. 11. 1998 do zaplacení, ve výši 10 % z 112.500,- Kč od 1. 11. 1999 do zaplacení, ve výši 10 % z 112.500,- Kč od 1. 11. 2000 do zaplacení a ve výši 8,5 % z 112.500,- Kč od 1. 11. 2001 do zaplacení, a čtvrtému žalobci 151.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 20 % z 23.500,- Kč od 1. 11. 1998 do zaplacení, ve výši 10 % z 37.500,- Kč od 1. 11. 1999 do zaplacení, ve výši 10 % z 37.500,- Kč od 1. 11. 2000 do zaplacení a ve výši 8,5 % z 37.500,- Kč od 1. 11. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků, není ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), přípustné.
O ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nelze přípustnost dovolání opřít proto, že dřívějším rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č.j. 7 C 147/2000-49, který odvolací soud usnesením ze dne 15. 3. 2004, č.j. 21 Co 320/2001-113, zrušil, rozhodl soud prvního stupně o věci samé stejně (žalobě vyhověl), a dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel neuplatnil vůbec.
Námitky obsažené v dovolání jsou podřaditelné důvodům uvedeným v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), resp. v §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Zatímco druhý z uvedených důvodů – zde výtky, že soud prvního stupně měl jinak hodnotit výpověď svědka K. L. a znalecký posudek znalce PhDr. J. V. a že z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaný byl v počátku sporu ochoten právním předchůdcům žalobců (V. K. a V. V.) uhradit 800.000,- Kč ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně – není s to přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. založit, může první být výjimečně relevantní. Tak tomu je v případech, kdy otázka, zda je či není řízení před soudy nižších stupňů postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II ÚS 650/06). Namítá-li však dovolatel, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navržený důkaz revizním znaleckým posudkem, pak o takovou situaci v projednávané věci zjevně nejde.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1, věty první, a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 13.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za čtyři úkony právní služby ve výši 1.200,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.840,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu