ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3599.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3599/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TST REAL s.r.o. se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 4/1586, zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované N. Z. , zastoupené JUDr. Ladislavem Lamačem, advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého 4, o zaplacení 10.724.244,39 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 1055/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, č.j. 27 Co 518/2006-348, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Uzsáka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 2. 2006, č.j. 8 C 1055/2002 283, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Námitka, že úvěrové smlouvy jsou neplatné, neboť nebyly na straně dlužníka uzavřeny subjektem vybaveným právní subjektivitou, není důvodná. Při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nelze skutkový základ sporu zpochybnit (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Pro posouzení předložené právní otázky je proto určující skutkový závěr odvolacího soudu, že úvěrové smlouvy uzavřela jako dlužnice žalovaná (podnikající fyzická osoba). Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí (§7 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), není proto pochyb, že žalovaná v době, kdy uzavřela jako dlužnice úvěrové smlouvy, tuto způsobilost měla.
Ani námitce neurčitosti, nesrozumitelnosti a neprůkaznosti, a tudíž neplatnosti a neúčinnosti „písemnosti označené jako uznání závazku“ nelze přiznat opodstatnění. Listina ze dne 25. 2. 1998 obsahuje označení dlužníka, které nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se jedná o žalovanou, označení věřitele, právní důvod a výši závazků i výslovný projev vůle žalované, kterým závazky co do rozsahu a důvodu vzniku uznala. Listina tak splňuje požadavek určitosti a srozumitelnosti (§22 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „hosp. zák.“, §37 odst. 1 obč. zák., §1 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“), jakož i náležitosti uznání závazku (§132 hosp. zák., §763, §323 odst. 1 obch. zák.).
Dovolatelka dále napadla právní závěr odvolacího soudu, že právo žalobkyně není promlčeno. Ani tato výhrada není důvodná, neboť odvolací soud otázku promlčení posoudil v souladu s hmotným právem. Žalovaná závazky vyplývající z obou smluv o úvěru uznala 25. 2. 1998. U závazku založeného smlouvou o úvěru registrační číslo AFOS 191-1603 tímto dnem začala běžet nová desetiletá promlčecí doba (§131b odst. 6 hosp. zák., §763 obch. zák.), její konec připadá na 25. 2. 2008. U závazku založeného smlouvou o úvěru registrační číslo AFOS 192-2344 tímto dnem začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba (§407 odst. 1 obch. zák.) a ani do jejího konce (25. 2. 2002) neuplynulo deset let ode dne, kdy počala promlčecí doba běžet poprvé (§408 odst. 1 obch. zák.); byla-li splatnost tohoto úvěru dohodnuta ve čtvrtletních splátkách počínaje 30. 9. 1992, začala promlčecí doba poprvé běžet nejdříve 1. 10. 1992, deset let od tohoto dne uplynulo 1. 10. 2002. Je zřejmé, že ke dni zahájení řízení (12. 2. 2002) nebylo právo žalobkyně promlčeno.
Další námitka dovolatelky, že jí nebylo včas oznámeno postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, má povahu skutkovou a dovolatelka ji uplatnila v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř. poprvé až v dovolání. Proto k ní dovolací soud nepřihlížel. Ostatně, uvedená námitka je bez významu, netvrdí-li dovolatelka současně, že do oznámení postoupení pohledávky postupitelem nebo prokázání postoupení postupníkem plnila postupiteli (srov. §526 obč. zák.).
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Takovými jsou zbývající námitky dovolatelky, jimiž vytýká, že soudy obou stupňů rozhodly o procesních nástupnictvích na straně žalobkyně (§107a o.s.ř.), aniž jí předtím doručily návrhy k vyjádření, a že soudy ve svých písemnostech označovaly nepřesně a neurčitě v pořadí druhou žalobkyni jednak jako GE Money Bank, a.s., jednak jako GE Capital Banka, a.s., v pořadí třetí žalobkyni TST REAL s.r.o. i jako TST REAL, s.r.o. a spol., a u žalované uváděly nesprávné bydliště, přestože byly o aktuálním informovány.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 21. října 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu