ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3609.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3609/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. S. ,zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované FORES, s.r.o., se sídlem v Plzni, Jiráskovo nám. 33, zastoupené JUDr. Václavem Vachovcem, advokátem se sídlem v Dýšině, Lesní 113, o 46.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 16 C 393/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2008, č.j. 12 Co 613/2007-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil v zamítavém výroku věci samé rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 27. 6. 2007, č.j. 16 C 393/2006-167 (ve spojení s usnesením ze dne 24. 9. 2007, č.j. 16 C 393/2006-182), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Námitky dovolatele, že odvolací soud pochybil při výkladu obsahu smlouvy, a nesprávně zjistil, že účastníci sjednali smluvní pokutu k zajištění závazku žalobce včas předat nemovitosti kupujícím (oproti tomu dovolatel prosazuje, že úmyslem stran nebylo dohodnout smluvní pokutu a že zajišťovanou povinností nebylo předání nemovitostí, nýbrž jeho vystěhování), jakož i námitky, že mu měl být a nebyl oznámen vklad vlastnického práva kupujících a že se z nemovitostí ve stanovené lhůtě vystěhoval, toliko je nevyklidil, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.,
jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nevýznamné, takže i právní závěry, které z nich dovolatel dovozuje (že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, případně že porušení zajištěné povinnosti nezavinil, a tedy že žalovanou započtená pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši 11.000,- Kč nevznikla), jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Dovolatel dále namítá neexistenci žalovanou započtené pohledávky i co do zbývající výše 35.000,- Kč. Jeho argumentace je však především oponenturou závěrům, že se jedná
o pohledávku náhrady škody či slevy z kupní ceny, na nichž ale odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že „částka 35.000,- Kč není slevou z kupní ceny, popř. náhradou škody, ale pohledávkou vzniklou tím, že nabyvatelé nemovitostí plnili za jiného, tedy za žalobce to, co měl plnit sám“. Je tedy zřejmé, že odvolací soud posoudil v této části pohledávku žalované jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (§454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Tento právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, zůstal dovoláním nedotčen.
Námitkami, že kupující před uzavřením kupní smlouvy věděli, že stavby nebyly zkolaudovány či ohlášeny, a že povinnost žalobce provést kolaudaci a ohlášení nebyla sjednána písemně, dovolatel opět uplatňuje nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., a proto ani právní závěr na těchto skutkových námitkách vystavěný (neexistence pohledávky kupujících, neplatnost nikoliv písemného ujednání) nemá při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. význam.
Ani výhrada, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi kupujícími a žalovanou je neplatná, neboť v ní není pohledávka co do částky 35.000,- Kč jednoznačně vymezena buď jako pohledávka na slevu z kupní ceny, nebo na náhradu škody, ale je pouze kauzálně vymezen důvod jejího vzniku, jíž dovolatel uplatnil způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., není s to přípustnost dovolání založit. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, vyložil, že určí-li účastníci ve smlouvě o postoupení pohledávku jinými údaji, než uvedením právní skutečnosti, z níž postupovaná pohledávka vznikla, a tato identifikace je z pohledu požadavku na určitost postupované pohledávky dostatečná (tj. není zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem a mezi stranami není pochyb o tom, jaká pohledávka, jak a kdy byla postoupena), není nutné právní důvod vzniku postupované pohledávky v předmětné smlouvě uvádět. Je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení. Pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky je irelevantní, zda účastníci ve smlouvě tuto právní kvalifikaci provedou a s jakým výsledkem.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady
v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu