ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.381.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 381/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. A. V. , proti žalovanému V. Z. , zastoupenému advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 166/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. září 2007, č. j. 40 Co 332/2007-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. září 2007, č. j. 40 Co 332/2007-35, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 5 C 166/2006-18, jímž byla zamítnuta žaloba žalovaného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 5 C 271/2002, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam (k aplikaci §237 o. s. ř. na dovolání jinak přípustné podle §238 o. s. ř. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005).
Protože dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), je při posuzování otázky zásadního právního významu tohoto rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. oprávněn vycházet jen z námitek, které dovolatel v dovolání uvedl. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat zejména z okolností uplatněných prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze spojovat s dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., který slouží výhradně k nápravě nesprávného skutkového zjištění odvolacího soudu; zvažuje-li dovolací soud přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v tomto případě), je povinen převzít skutkový stav, z něhož vycházel při právním posouzení věci odvolací soud.
Žalovaný v dovolání brojí proti závěru odvolacího soudu, že důkaz výslechem svědkyně A. B., s nímž jako s nově se objevivším důkazem spojuje opodstatněnost své žaloby na obnovu řízení, není důkazem, který nemohl použít již v původním řízení. Odvolací soud odůvodnil tento závěr úvahou, že A. B. byla osobně přítomna rozhovoru žalobce s žalovaným a žalovaný tudíž měl objektivní možnost nabídnout její svědectví o obsahu tohoto rozhovoru na podporu svých tvrzení již v původním řízení. Závěr, že nejde o „nový důkaz“ (že žalovaný měl vědomost o jeho existenci a mohl jej uplatnit již v původním řízení), je závěrem skutkovým. Zpochybňuje-li tedy žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu dovolací námitkou, že odvolací soud nesprávně dovodil jeho vědomost o existenci důkazu a jeho uplatnitelnosti v původním řízení, uplatňuje pouze dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který - jak bylo výše vyloženo - nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu