ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.3913.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3913/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. P. O. , zastoupeného JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem v Praze 9, Dubenecká 89, proti žalovaným 1/ A plus spol. s r. o. se sídlem v Praze 9, Vysočanská 568/49, a 2/ TERRA OPTIMUM, spol. s r. o. se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 573/13, oběma zastoupeným JUDr. Leškem Klimoszkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 34, o zaplacení 310.470,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 178/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č.j. 11 Co 302/2007-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Petra Kšády, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, č.j. 11 Co 302/2007-75, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 5. 2007, č.j. 19 C 178/2006-39, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Přestože žalované v dovolání ohlašují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnily - jak vyplývá z obsahu jejich rozsáhlé argumentace předestřené v dovolání - dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. použít (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Podstatu jejich argumentace totiž tvoří námitky, že příčinou nadlimitního hluku není nevhodná konstrukce nástavby, nýbrž špatný technický stav původního výtahového stroje, případně jeho výměna bez vědomí a účasti žalovaných. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalované tvrdily, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalované nenesou ve smyslu §499 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost za vadu bytu spočívající v jeho nadlimitní hlučnosti a nejsou ve věci pasivně legitimovány.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Takovými jsou zbývající námitky dovolatelek, jimiž vytýkají, že soud nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny, a neprovedl důkazy nabídnuté k jejich prokázání, jakož i námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů stran určení dne, od něhož bylo žalovaným uloženo platit úroky z prodlení.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bod 5., odst. 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalované dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu