ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4044.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4044/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Ivanem Ivaniškinem, advokátem se sídlem Znojmo, nám. Svobody 16, proti žalované E. M. , zastoupené JUDr. Olgou Štefanikovou, advokátkou se sídlem Znojmo, Vinohrady 7, o zaplacení částky 467.582,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 1588/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2007, č. j. 17 Co 61/2005-542, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.300,- Kč k rukám JUDr. Olgy Štefanikové, advokátky se sídlem Znojmo, Vinohrady 7.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 22. listopadu 2004, č. j. 12 C 1588/98-484, ve znění opravných usnesení ze dne 13. prosince 2004, č. j. 12 C 1588/98-489, a ze dne 24. ledna 2005, č. j. 12 C 1588/98-503, uložil žalovanému J. M. povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částky 177.000,- Kč a 140.582,- Kč se 17 % úroky z prodlení od 2. 5. 1995 do zaplacení (výroky I. a II.), zamítl návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci 150.000,- Kč se 17 % úroky z prodlení od 2. 5. 1995 do zaplacení a smluvené úroky ve výši 25 % z částky 327.000,- Kč od 30. 5. 1995 do zaplacení a z částky 140.582,- Kč od 3. 5. 1994 do zaplacení (výroky III., IV. a V.), dále zamítl návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci společně a nerozdílně s J. M. částku 327.000,- Kč se smluveným úrokem ve výši 25 % od 30. 5. 1995 do zaplacení a částku 140.582,- Kč se smluveným úrokem ve výši 25 % od 3. 5. 1994 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 17 % z částky 327.000,- Kč od 2. 5. 1995 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 17 % z částky 140.582,- Kč od 2. 5. 1995 do zaplacení (výrok VI.), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a mezi účastníky a státem (výroky VII., VIII. a XI.) a o odměně a náhradě hotových výdajů zástupcům ustanoveným žalobci a Josefu Muchovi (výroky XI. a X.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. prosince 2007, č. j. 17 Co 61/2005-542, nepřipustil změnu žaloby v navrhovaném blíže specifikovaném znění, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku VI., změnil jej ve výroku VIII. a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích dovoláním.
Dovolání proti výrokům, jimiž nebyla připuštěna změna žaloby (výrok I.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.), není přípustné. Protože tato rozhodnutí mají vždy povahu usnesení, i když jsou součástí rozhodnutí o věci samé, které má formu rozsudku (§167 odst. 1 o. s. ř.), je třeba přípustnost dovolání zkoumat z hledisek uvedených v §237 až §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (Čl. II., bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), které stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby a o náhradě nákladů řízení nemůže být dána podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, tedy takové, které řeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného - tak jako v posuzovaném případě - je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto). Dovolání proti těmto výrokům není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože jimi nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou v nich taxativně vyjmenovány, a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v §239 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2462/2008, a ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu ve vztahu k žalované, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z citovaného ustanovení vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Žalobce sice v dovolání namítá nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že žalovaná není ve sporu pasivně legitimovaná, neboť nebyla ve vztahu k němu solidárně zavázána s J. M., avšak z obsahu samotného dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (žalovaná nebyla účastníkem jednání mezi žalobcem a J. M., neuzavřela smlouvu o narovnání a smlouva o narovnání se nevztahovala na smlouvu o sdružení uzavřenou mezi žalovanou a J. M.). Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlédl a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jeho názoru významné. Žalobce na rozdíl od skutkového zjištění odvolacího soudu (který je převzal od soudu prvního stupně) v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že smlouva o sdružení byla dne 1. 10. 1992 uzavřena žalovanou a J. M. za účelem výstavby penzionu, že žalovaná se podle ujednání v této smlouvě zavázala rovným dílem financovat stavbu, že zmocnila J. M., aby za ni ve všech věcech týkajících se penzionu jednal, a že J. M. i za žalovanou mu udělil plnou moc za účelem realizace stavby penzionu, včetně financování), z nichž pak dovozuje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalovaná je mu zavázána společně a nerozdílně s J. M.). Tím, že žalobce na odlišném skutkovém stavu buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalobce tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nýbrž dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
K podáním žalobce ze dne 4. 4. 2008 a ze dne 9. 7. 2009, které nebyly sepsány advokátem, nemohl dovolací soud přihlížet (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu