ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4090.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4090/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Resslova 1754/3, proti žalovanému I. P., zastoupenému Dr. Mgr. Jiřím Fišerem, CSc., bytem Karlovy Vary, Blahoslavova 16, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 360/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2008, č. j. 10 Co 110/2008-234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2008, č. j. 10 Co 110/2008-234, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. ledna 2008, č. j. 15 C 360/2004-196, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.); soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než ve svých dřívějších rozsudcích ze dne 9. prosince 2005, č. j. 15 C 360/2004-81, a ze dne 21. června 2007, č. j. 15 C 360/2004-147, které Krajský soud v Plzni usneseními ze dne 30. března 2006, č. j. 10 Co 99/2006-92, a ze dne 24. září 2007, č. j. 10 Co 376/2007-174, vždy zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolacím soudem nebylo dovolání shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Bez významu jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. výhrady žalobce, že nebyl v řízení před soudy obou stupňů řádně poučen, že rozhodnutí soudů obou stupňů byla nepředvídatelná, že dokazování bylo neúplné, neboť nebyl vyslechnut svědek architekt K., nebyly provedeny listinné důkazy (odstoupení od smlouvy a projektová dokumentace), ohledání stavby a nebyl doplněn znalecký posudek, popř. vypracován revizní znalecký posudek k posouzení rozsahu prací, neboť vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Žalobce pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporého výkladu či aplikace procesních předpisů.
Žalobce zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s námitkou, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem posoudil uplatněný nárok jako plnění z nepojmenované smlouvy uzavřené účastníky podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), ačkoli jde o plnění bez právního důvodu, tedy o vydání bezdůvodného obohacení (§451 obč. zák.). Ačkoli avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti jsou jeho výtky (podle obsahového vylíčení) podřaditelné jedině dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Žalobce totiž kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem založil na zpochybnění skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel, a postupu, jakým k nim dospěl. Odvolacímu soudu vytýká, že uvěřil svědku E. (který je osobou nevěrohodnou a bez vzdělání), že se s žalovaným dohodl na odměně za práce, které provedl, a tu také obdržel. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil znalecký posudek a že neuvěřil jeho tvrzení, že žádnou smlouvu s žalovaným nikdy neuzavřel, případně že mínil uzavřít smlouvu o dílo, od níž však odstoupil, a že mu žalovaný nezaplatil vše, co na jeho stavbě vynaložil. Žalobce tak v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení věci (že žalovanému vzniklo na jeho úkor bezdůvodné obohacení).
Vzhledem k řečenému Nejvyšší soud dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu