ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4209.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4209/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy , příspěvkové organizace (dříve Správy služeb Městské policie hlavního města Prahy, příspěvkové organizace) se sídlem v Praze 8, Kundratka 19, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti žalovanému O. M. , zastoupenému JUDr. Václavem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 10, Nad Primaskou 38, o zaplacení částky 150.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 45/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2008, č. j. 30 Co 466/2007-55, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2008, č. j. 30 Co 466/2007-55, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. června 2007, č. j. 10 C 45/2007-30 zamítl žalobu o zaplacení částky 150.050,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 9. 2004 bylo žalobkyní, jejímž zřizovatelem je hlavní město P. a jež je oprávněna provádět odtahy motorových vozidel, odtaženo vozidlo tovární značky VAZ 2103, SPS AU 38-34 na její střežené parkoviště, přičemž cena za odtah a parkovné za období od 14. 9. 2004 do 26. 9. 2006 představuje žalovanou částku. Dne 31. 8. 2004 uzavřel za přítomnosti svědků žalovaný s bratrem E. M. kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo shora uvedené vozidlo, přičemž kupní cena představovala částku 6.000,- Kč. Téhož dne bylo vozidlo kupujícímu předáno. Tato změna vlastníka byla v registru motorových vozidel provedena až dne 22. 5. 2005. I přesto, že novému vlastníkovi vozidla vznikla povinnost podle §11 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. do 10ti dnů tuto změnu ohlásit příslušnému obecnímu úřadu, nemůže tato skutečnost změnit nic na tom, že v období od 13. 9. 2004 do 26. 9. 2006 již nebyl žalovaný vlastníkem motorového vozidla a ve sporu není věcně legitimován. Soud prvního stupně neprováděl další navržené důkazy – výslech E. M. a rodičů žalovaného, neboť listinnými důkazy měl sporné skutečnosti dostatečně za prokázané.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2008, č. j. 30 Co 466/2007-55, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 150.050,- Kč s 9 % úrokem z prodlení za dobu od 27. 9. 2006 do 31. 12. 2006 a dále ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů v každém pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného; zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování dokazování listinami a jeho doplněním výslechem svědků Z. P. a M. P. uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace není správný. Jestliže žalobkyně popřela správnost listiny zachycující kupní smlouvu ze dne 31. 8. 2004, odmítl odvolací soud přihlédnout k obsahu zprávy Magistrátu hl. m. Prahy o změně vlastníka v registru motorových vozidel a novému zápisu v tzv. velkém technickém průkazu motorového vozidla; uvedené změny byly totiž provedeny na základě sporné kupní smlouvy. S ohledem na rozpory ve svědeckých výpovědích odvolací soud dovodil, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že v době odtahu vozu, již nebyl jeho vlastníkem. Žalovaným navržený důkaz výslechem svědka E. M. odvolací soud neprovedl s odůvodněním, že jej nebylo možno objektivně provést, neboť se tento svědek zdržuje v zahraničí a adresu jeho současného pobytu nezná žalovaný ani jeho rodiče.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalovaný (dále též „dovolatel“) – uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. - odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k chybnému závěru, že neprokázal (neunesl důkazní břemeno), že v době odtahu vozidla již nebyl jeho vlastníkem. Chybně odvolací soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně Z. P., která zcela koresponduje s obsahem jeho skutkových tvrzení. Má zato, že dostatečně prokázal okolnosti za nichž došlo k převodu vlastnického práva k předmětného vozu na E. M.; odvolací soud přitom pochybil, když neprovedl navržený výslech tohoto svědka.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Za tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat jen takový postup soudu, kdy nebyl proveden účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná (srov. k tomu rozsudek odvolacího soudu z 30. ledna 2001, sp. zn. 33 Cdo 748/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 1, pod C 76).
Ze spisu se podává, že k prokázání tvrzení o tom, že nebyl k datu 13. 9. 2004 vlastníkem motorového vozidla VAZ 2103, SPS AU 38-34, kterážto skutečnost vyplývá z kupní smlouvy ze dne 31. 8. 2004, navrhl žalovaný podáním ze dne 10. 4. 2007 výslech kupujícího E. M.; stejný návrh přednesla žalobkyně ve svém vyjádření k odporu ze dne 11. 4. 2007. Tento důkazní návrh byl ze strany žalovaného důsledkem popření pravosti i správnosti obsahu listiny zachycující předmětnou kupní smlouvu žalobkyní (dne 7. 6. 2007 byl tento důkazní návrh zopakován). Soud prvního stupně provedení uvedeného důkazu považoval za nadbytečné, neboť jinými důkazy měl za prokázané, že k uzavření kupní smlouvy došlo a osobní automobil byl E. M. předán ke dni 31. 8. 2004. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil aniž doplnil dokazování navrhovaným výslechem svědka; nemožnost provést jeho výslech odůvodnil tím, že se svědek zdržuje na neznámem místě v zahraničí.
Odvolací soud se přitom nepokusil zjistit aktuální adresu svědka E. M. a vycházel jen ze sdělení jeho rodičů a žalovaného, jimž o přesném místě pobytu nebylo nic známo. Při změně náhledu odvolacího soudu na existenci kupní smlouvy se stal výslech E. M. důkazním prostředkem, jímž žalovaný mohl prokázat pravdivost svých tvrzení. Svým postupem odvolací soud, jenž nevyčerpal veškeré možnosti zjistit aktuální místo pobytu svědka na území České republiky dotazem na centrální registr obyvatel, popř. zprávou orgánu vězeňské služby, zda nebyl zadržen a dodán do vazby či výkonu trestu odnětí svobody, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nelze dále odhlédnout od toho, že výslech svědků M. P. a Z. P. byl proveden dožádaným soudem a tento důkaz odvolací soud provedl jako důkaz listinou. Jestliže dospěl k závěru, že v obsahu jejich výpovědí jsou rozpory, bylo jeho povinností pokusit se tyto rozpory, a to buď výslechem těchto svědků nebo prostřednictvím dožádaného soudu, odstranit.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak byl uplatněn žalovaným oprávněně.
Dovolacímu soudu tak nezbylo než podle §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty prvé o. s. ř. napadený rozsudek zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. října 2010
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu