ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4210.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4210/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. K. , zastoupené Mgr. Martinem Petříkem, advokátem se sídlem Praha 2, Svobodova 11, proti žalovanému Ing. arch. V. S. , zastoupenému JUDr. Milanem Lindnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Mikovcova 7, o zaplacení částky 43.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 245/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 15 Co 62/2008-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 3.960,- Kč k rukám JUDr. Milana Lindnera, advokáta se sídlem Praha 2, Mikovcova 7.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 15 Co 62/2008-36, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 20 C 245/2007-19, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 43.000,- Kč s příslušenstvím oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému bílé kožené polohovací křeslo, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, jsou nerozhodné výtky žalobkyně, že odvolací soud hodnotil důkazy jinak než soud prvního stupně, aniž tyto důkazy, zejména emailovou zprávu ze dne 30. 11. 2006, sám provedl, že se odvolací soud nezabýval všemi jejími námitkami, že nepostupoval v souladu s §212 o. s. ř., že neprovedl výslech účastníků a že odůvodnění jeho rozsudku neodpovídá ustanovení §157 odst. 2 a 4 o. s. ř., neboť jimi žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tento dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice může výjimečně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09). O takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.
Zbývající obsáhlá argumentace žalobkyně v dovolání obsahově směřuje proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, na nichž založil právní posouzení věci; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Žalobkyně tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Jestliže žalobkyně v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu její skutkovou verzi (tj. že umožnila odbornou prohlídku křesla dříve než 24. 1. 2007, že vady věci vytkla žalovanému již v emailové zprávě ze dne 6. 11. 2007, že vytýkací dopis ze dne 18. 12. 2006 byl žalovanému doručen již 19. 12. 2006, že ji žalovaný neinformoval o rozsahu, podmínkách a způsobu reklamace, že jí nevydal písemné potvrzení o reklamaci a že jí výměnu křesla nikdy nenabídl), musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že pro uplynutí 30 denní lhůty k vyřízení reklamace nastala nevyvratitelná právní domněnka neodstranitelnosti vady věci (§19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), v důsledku čehož jí vzniklo právo na odstoupení od smlouvy (§648 odst. 2 obč. zák.).
Dovolací soud dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.660,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. září 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu