ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4676.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4676/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti žalovanému J. J. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem v Plzni, Nerudova 25, o 350.000,- Kč a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 131/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2009, č. j. 13 Co 28/2009-70, takto:
I.
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 13.656,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2009, č. j. 13 Co 28/2009-70, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. července 2008, č. j. 20 C 131/2008-35, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 12. zákona č. 7/2009), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Ačkoli žalovaný v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahové konkretizace jeho dovolacích námitek vyplývá, že brojí výlučně proti skutkovým zjištěním, ze kterých soudy obou stupňů při právním posouzení věci vycházely. Připomíná, že jeho skutečnou vůlí nebylo získat půjčku, nýbrž že smlouvu o půjčce dne 28. 3. 2003 uzavřel ve snaze pomoci svému bratrovi, který se ocitl ve finanční nouzi a potřeboval od žalobce půjčku v uvedené výši. Smlouvu o půjčce, kterou mu doručil jeho bratr Jaroslav, podepsal, neboť věřil a očekával, že bratr své sliby splní, půjčku uhradí, což se nestalo. Byl tak uveden v omyl a cítí se poškozen. Uvedené námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. - jak bylo výše vyloženo - bezcenné. Argumentuje-li žalovaný nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že měl právo od kupní smlouvy odstoupit. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jde totiž o námitky skutkové, tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který - jak již bylo výše vyloženo - není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Pro úplnost se sluší připomenout, že pohnutka, která žalovaného vedla k uzavření smlouvy o půjčce (snaha pomoci bratrovi ve finanční nouzi), byla z hlediska posouzení věci irelevantní. I když subjekty jsou k právním úkonům vedeny určitými pohnutkami, nemají pohnutky zásadně právní relevanci, protože v opačném případě by důvěra v učiněné projevy byla zcela znevěrohodněna. Pohnutka může nabýt právního významu jenom tím, že je zahrnuta do projevené vůle, že se stala její složkou; zůstane-li mimo obsah projevené vůle (tak jako v dané věci), nemá právní význam a nelze se jí dovolávat.
Žalovaný v dovolání výslovně brojí i proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku nevyplývá ze žádného z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 61/1998).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 11.080,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.276,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu