ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4832.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4832/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. K. D. , zastoupeného JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, proti žalovaným 1) J. J. a 2) Z. J. , zastoupeným JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 8/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2010, č. j. 17 Co 522/2009-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. září 2009, č. j. 40 C 8/2008-27, zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou žalovaní podali proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 1998, č. j. 30 C 298/96-27, a rozhodl o nákladech řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudek, proti kterému byla podána žaloba pro zmatečnost, dosud nenabyl právní moci.
Městský soud v Praze jako soud odvolací poté, kdy zamítl návrh žalovaných na přerušení řízení, usnesením ze dne 4. února 2010, č. j. 17 Co 522/2009-43, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že usnesení ze dne 18. 9. 2009 je prvním meritorním rozhodnutím soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost, může být dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud toto usnesení potvrdil, přípustné podle §238a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. jen ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Jinak řečeno, dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil první usnesení soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost, není přípustné bez dalšího, nýbrž jen při naplnění předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
O otázku zásadního právního významu nejde, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. l. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, uveřejněné v Souboru pod označením C 103/2).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spojují žalovaní s řešením otázky, zda lze podat žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo odvolání odmítnuto jako opožděné, přičemž odvolací soud toto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se odvolání neodmítá (jinak řečeno, zda lze podat žalobu pro zmatečnost za situace, kdy odvolací soud dosud věcně nerozhodl o podaném odvolání a hrozí, že „odvolání může být odmítnuto“). Řešení nastolené otázky nečiní v rozhodovací praxi soudů žádné potíže a lze je označit za triviální.
Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, trpí zmatečností, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesně právním nedostatkům. Žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení. Dosud nepravomocná rozhodnutí, jakož i pravomocná rozhodnutí, která byla vydána v průběhu řízení (např. o procesním nástupnictví, o přistoupení dalšího účastníka do řízení, o záměně účastníků, o místní nebo věcné příslušnosti apod.) není možné touto žalobou napadnout. (Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád, komentář 2. díl, 7. vydavatelství C. H. Beck 2006, str. 1197). Vzhledem k tomu, že žalovaní napadli žalobou rozhodnutí soudu prvního stupně, které dosud nenabylo právní moci, nebyla splněna základní podmínka přípustnosti žaloby pro zmatečnost.
Dovolacímu soudu nezbylo než dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu