ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5288.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5288/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. M. B. , zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, proti žalované RNDr. H. P. , zastoupené JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sadová 553/8, o zaplacení částky 151.301,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 36/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2009, č. j. 8 Co 333/2009-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 10.208,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Šarmana, advokáta se sídlem v Brně, Pekárenská 12.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. 23 C 36/2007-106, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 151.301,- Kč se zde specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 300,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. srpna 2009, č. j. 8 Co 333/2009-129, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku a v akcesorických výrocích potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
O otázku zásadního právního významu nejde, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. l. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, uveřejněné v Souboru pod označením C 103/2).
Zásadní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce spojuje žalovaná s řešením otázky, zda lze advokátovi přiznat za poskytnuté právní služby mimosmluvní odměnu podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ - dále jen „vyhláška č. 177/1996 Sb.“, za situace, kdy účastníci uzavřeli dohodu o smluvní odměně, avšak žalobci se nepodařilo prokázat její výši. Řešení nastolené otázky (vztahu smluvní a mimosmluvní odměny) nečiní v rozhodovací praxi soudů žádné potíže a lze je mít za triviální.
Podle ustanovení §1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se odměna advokáta za poskytování právních služeb řídí jeho smlouvou s klientem (smluvní odměna), a není-li odměna advokáta takto určena, řídí se ustanoveními této vyhlášky o mimosoudní odměně. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že za poskytnuté právní služby náleží advokátovi odměna. Vyhláška č. 177/1996 Sb. počítá v prvé řadě s odměnou, na níž se smluvní strany dohodly a je tudíž výrazem jejich smluvní volnosti a teprve nedohodnou-li se smluvní strany na konkrétní odměně (nebo není-li taková jejich dohoda platná), nastupuje nevyvratitelná domněnka, že se dohodly na mimosmluvní odměně. Jinak řečeno, ustanoveními o mimosmluvní odměně se odměna řídí až tehdy, jestliže ze smlouvy uzavřené mezi advokátem a klientem nelze dovodit, že odměna byla „smluvena“, tj. smluvní strany se dohodly na její výši, popř. na způsobu jak ji vyčíslit. Odvolací soud zcela správně dovodil, že za situace, kdy se mu nepodařilo zjistit (žalobce neprokázal jím tvrzenou) výši smluvní odměny, přísluší advokátovi nárok na mimosmluvní odměnu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 8.257,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.651,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu