ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.693.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 693/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. R. G., spol. s r. o. se sídlem Kolín V, K Raškovci 851, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín III, Politických vězňů 98, proti žalované H. H., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Nad Štolou 18, o zaplacení částky 830.969,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 967/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007, č. j. 29 Co 30/2007-381, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Jana Matějíčka, advokáta se sídlem Kolín III, Politických vězňů 98.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. dubna 2007, č. j. 29 Co 30/2007-381, ve vztahu k žalované a V. P. potvrdil rozsudek ze dne 30. června 2006, č. j.
9 C 967/2002-342, jímž Okresní soud v Kolíně uložil R. I. G. I., spol. s r. o., V. P. a žalované povinnost zaplatit žalobkyni „částku Kč 830.969,03 s úrokem ve výši 6,7 % ročně z částky Kč 470.000,- od 31. 12. 2001 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky Kč 470.000,- od 31. 12. 2001 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky Kč 113.103,95 od 31. 12. 2001 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost ostatních žalovaných,“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolací přezkum otevřen pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1). Použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno, a dovolací soud musí při úvahách o přípustnosti takového dovolání vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne
7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, jakož i jeho usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Žalovaná přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam k posouzení otázky aplikace §3 odst. 1 obč. zák., resp. §265 obch. zák. na výkon práva žalobkyně požadovat zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru s příslušenstvím po ručiteli. Avizuje sice uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak správnost právního závěru odvolacího soudu, že výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. ani se zásadami poctivého obchodního styku podle §265 obch. zák., zpochybňuje výlučně výtkou, že v posuzovaném případě žalobkyně a žalovaná R.I.G.I., spol. s r. o., jež jsou personálně a finančně propojeny, zneužily (podrobně popsaným způsobem) vůči ní a V. P. ručitelský závazek. Odlišný právní názor, že výkon práva žalobkyně na zaplacení částky z poskytnutého úvěru s příslušenstvím je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, tak založila na vlastních skutkových závěrech odlišných od těch, z nichž vycházel odvolací soud. Tím ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Obdobně je tomu se zpochybněním správnosti právního závěru odvolacího soudu, že splátky jistiny a úroky z úvěru nejsou promlčeny, námitkou, že soud nesprávnou interpretací znaleckého posudku došel k nesprávným zjištěním ohledně termínů splatnosti jednotlivých splátek úvěru a ohledně hrazení těchto splátek a úroků z úvěru. I v tomto případě žalovaná uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím brojí proti správnosti skutkového stavu věci, na němž odvolací soud založil právní posouzení otázky promlčení. Nejinak je tomu i s výtkou týkající se částky 113.103,- Kč, z níž soud přiznal úroky z prodlení; žalovaná je oproti odvolacímu soudu přesvědčena, že tato částka ze znaleckého posudku nevyplývá a že není zahrnuta v částce 830.989,- Kč.
Nad rámec uvedeného není od věci připomenout, že pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 33 Cdo 78/2007). V tomto smyslu žalovaná žádnou zásadní právní otázku vykazující judikatorní přesah (tj. mající význam nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), nevymezila.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu