ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.730.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 730/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. G., zastoupené JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Střelecká 672, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR, s. p. o . se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o 546.205,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 143/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č. j. 68 Co 70/2007-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. září 2006, č. j. 10 C 143/2005-32, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 546.205,- Kč s 3% úroky z prodlení
od 13. 10. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č. j. 68 Co 70/2007-44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela s právním závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí Městského úřadu Lázně Bohdaneč ze dne 30. 4. 2004, č. j. T 183/2696-1028-2003/Hř/522, a Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 20. 9. 2004, č. j. KrÚ-13597/101/2004/OSRK/Kš, jsou věcně správná, neboť při rozhodování o výši náhrady za pozemky vyvlastněné žalobkyni ve prospěch České republiky, zastoupené Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, s. p. o. pro účely veřejně prospěšné stavby dálnice D 11 bylo nutno aplikovat v tu dobu platné právní předpisy (tj. §12 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, §2 odst. 1 vyhlášky č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim, a vyhlášku 540/2002 Sb.,
ve znění vyhlášky č. 452/2003 Sb., kterými se provádí zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů). Protože zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění) nabyl účinnosti až 1. 1. 2007, bylo vyloučeno, aby podle něho správní orgány při rozhodování o vyvlastnění postupovaly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném
do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam
(§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnila právní závěr, že má právo na náhradu za vyvlastněné pozemky ve výši stanovené podle vyhlášky č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., a nikoli podle §10 zákona č. 184/2006 Sb., který byl účinný v době rozhodování odvolacího soudu. Takto vymezená otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť její řešení je jednoznačné a v soudní praxi nečiní žádné výkladové těžkosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. l. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 103/2). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nepochybil, shledal-li rozhodnutí správních orgánů věcně správným; pro stanovení výše náhrady za vyvlastnění byla totiž rozhodující právní úprava platná v době, kdy bylo správními orgány rozhodnuto o vyvlastnění (tj. právní úprava platná k 30. 4. 2004, resp. k 20. 9. 2004). Protože již k tomuto okamžiku vzniklo žalobkyni právo na náhradu za vyvlastnění, nemůže se - pokud jde o výši náhrady - prosadit zásada, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§154 odst. 1 o. s. ř.). Aplikace §31 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, na posuzovaný případ nepřichází v úvahu, neboť citovaný zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2007, tj. až poté, co řízení o vyvlastnění bylo pravomocně skončeno.
Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu