ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.909.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 909/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce O. K. , zastoupeného JUDr. Jiřím Hadravou, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalovanému L. V. , zastoupenému JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo nám. 17, o 59.671,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 175/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č.j. 29 Co 468/2008-197, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11 2008, č.j. 29 Co 468/2008-197, se ve výroku ohledně částky 59.671,90 Kč a ve výroku o nákladech řízení ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 14. 5. 2008, č.j. 4 C 175/2005-164, (mimo jiné) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 64.912,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a nahradit mu náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v provozovně žalobce převzal materiál, jehož soupis je uveden na faktuře č. 2004345, za který žalobci nezaplatil. Uplatněný nárok posoudil soud prvního stupně podle §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Krajský soud ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 5.240,60 Kč a co do 59.671,90 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování devíti dodacími listy, fakturou č. 2004345 a dohodou o provedení práce včetně rozpočtu zednických prací (soud prvního stupně z těchto listin učinil skutková zjištění, ačkoli dokazování jimi fakticky neprovedl) a vzal za prokázáno, že žalovaný převzal materiál uvedený na dodacích listech č. 1833, 1850 a 1909 v celkové ceně 5.240,60 Kč, protože potvrdil, že tyto podepsal jako přejímající. Naopak odebrání materiálu uvedeného na zbývajících šesti dodacích listech žalovaným prokázáno nebylo, neboť podpisy na těchto dodacích listech žalovaný u odvolacího jednání popřel. Jelikož žalobce se k odvolacímu jednání nedostavil, nemohl mu odvolací soud poskytnout poučení podle §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti měnícímu výroku ve věci samé v části, jíž byla žaloba zamítnuta. Dovolatel ohlásil dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. Upozorňuje, že žalovaný ještě v postavení svědka ve výpovědi u jednání před soudem prvního stupně 17. 10. 2005 potvrdil, že materiál uvedený na faktuře č. 2004345 odebral, takže v řízení tato (nesporná) skutečnost prokázána byla. Ani v odvolání žalovaný nic o tom, že zboží neodebral, neuváděl. Dodací listy a faktura byly žalovanému v rámci jeho svědecké výpovědi předloženy a on prohlásil, že materiál odebral. Žalovaný zpochybnil své podpisy na dodacích listech, a tedy i převzetí zboží, až před odvolacím soudem, který měl proto „postupovat podle §119a a §205a o.s.ř.“ Chtěl-li odvolací soud připustit „jako důkaz zcela nová tvrzení“ žalovaného, neměl je považovat za prokázaná, ale měl umožnit žalobci vyjádřit se k nim buď vrácením věci okresnímu soudu nebo odročením jednání. Neučinil-li tak, odejmul žalobci možnost se k věci vyjádřit a nabídnout případné důkazy pro svá tvrzení. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – je důvodné.
Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Takovou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo.
Podle §213 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle §213 odst. 2 o.s.ř. může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Jinými slovy, odvolací soud musí přistoupit k zopakování dokazování v odvolacím řízení tehdy, pokud má za to, že z důkazů, jež byly provedeny v řízení před soudem prvního stupně, je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Rozsah dokazování je v tomto případě určen množinou těch důkazů (důkazních prostředků), z nichž soud prvního stupně čerpal svá (dílčí) skutková zjištění, jež byla zásadně významná pro právní posouzení věci. Jestliže se rozsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně nekryje s rozsahem důkazů, které odvolací soud v odvolacím řízení postupem předvídaným v §213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval, je v takové procesní situaci nezbytné, aby odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů došlo k předmětné důkazní redukci, resp. proč ten který – v řízení před soudem prvního stupně provedený – důkaz nepovažoval z hlediska prokazování tvrzených skutkových okolností daného případu za právně relevantní (např. pro jeho zjevnou nadbytečnost, neúčelnost atd.), tedy proč jej v odvolacím řízení nezopakoval.
V souzené věci se odvolací soud uvedenými hledisky důsledně neřídil. Jak se podává z odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozsudku, v odvolacím řízení sice zjednal nápravu vady (§219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jíž řízení zatížil soud prvního stupně, neprovedl-li listinné důkazy, z nichž čerpal svá skutková zjištění, v souladu s ustanovením §129 odst. 1 o.s.ř., při dalším postupu však nevycházel z dikce ustanovení §213 odst. 2 o.s.ř. Přehlédl, že soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění ústící v závěr, že žalovaný převzal materiál uvedený v devíti dodacích listech a faktuře, nejen z těchto listin a dohody o provedení práce z 19. 5. 2003, ale také ze (svědecké) výpovědi žalovaného L. V. a z výpovědí svědků J. Z. a M. J., a tyto důkazy nezopakoval, ani nevysvětlil, z jakého důvodu je považoval za nevýznamné. Tím zatížil řízení vadou ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu