ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.138.2010.1
sp. zn. 4 Nd 138/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: CETELEM ČR, a. s . se sídlem Karla Engliše 5/3208, Praha 5, IČ 25085689, zastoupeného Mgr. Michaelou Fuchsovou, advokátkou se sídlem Voršilská 10,Praha 1, proti žalovanému: M. B. , o zaplacení částky 21 785,73 Kč s příslušenstvím, vedeno u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 22 C 343/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 22 C 343/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči .
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 10. 8. 2009 u Okresního soudu Praha-západ žalobu o zaplacení shora uvedené částky. Místní příslušnost Okresního soudu Praha-západ byla mezi žalobcem a žalovaným založena dohodou ve smyslu ustanovení §89a o. s. ř. Okresní soud Praha-západ vydal ve věci platební rozkaz,proti kterému podal žalovaný odpor. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 11. 2009. Žalovaný doručil okresnímu soudu dne 29. 9. 2009 návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Třebíči, a to z důvodu své hmotné nouze, kdy je pro něj finančně náročné se dostavit na jednání k soudu v Praze. U soudního jednání, které se konalo dne 10. 11. 2009, byl čten návrh žalovaného na delegaci věci. K návrhu žalovaného se vyjádřil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce tak, že s delegací věci nesouhlasí, protože účastníci ve smlouvě sjednali místní příslušnost Okresního soudu Praha-západ a pro žalobce by bylo finančně náročné dostavovat se do místa trvalého pobytu žalovaného. Proto také žalobce zmocnil ke svému zastupování advokáta se sídlem v P. Poté bylo vyhlášeno usnesení, že jednání se odročuje na neurčito za účelem rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Okresnímu soudu Praha-západ a Okresnímu soudu v Třebíči, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný návrh na delegaci Okresnímu soudu v Třebíči odůvodňuje z hlediska §12 odst. 2 o. s. ř. tím, že cesta k soudu do Prahy je pro něj jako osobu žijící z dávek životního minima finančně náročná. Podle Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Třebíči zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Okresnímu soudu v Třebíči nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c