ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.181.2010.1
sp. zn. 4 Nd 181/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobců 1) K. Š. , 2) J. Š. , 3) Ing. G. Š. , právně zastoupených Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00, Praha 7, 170 00, 4) A. Š. , právně zastoupené Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00, Praha 7, proti žalované ODKOLEK, a. s., se sídlem Praha 5, Pekařská 1/598, IČ 60193344, právně zast. Mgr. Martinem Hájkem, advokátem se sídlem Revoluční 1003/3, 110 00, Praha 1, o zaplacení smluvní pokuty 1.329.824,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 486/2006 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 450/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 450/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010 (doručeno dne 21. 5. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalované na delegaci Krajskému soudu v Brně podle §12 odst. 2 o. s. ř. Návrh na delegaci žalovaná odůvodnila tím, že jsou důvodné pochybnosti o podjatosti soudců Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v předmětné věci, a to vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení. Dle názoru žalované by bylo hospodárnější, aby věc byla přikázána jinému soudu, u něhož uvedené pochybnosti neexistují. Žalovaná poukázala na skutečnost, že navrhla přerušení daného řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to s poukazem na probíhající řízení o určení vlastnického práva k pozemkům, za jejichž užívání žalobci předmětnou žalobou požadují zaplacení nájemného, avšak jejímu návrhu nebylo vyhověno. Žalovaná má proto za to, že i když v projednávané věci není bezpečně prokázán poměr soudců k věci, jejich dosavadní činností je nastolena minimálně otázka vhodnosti jejich další účasti na rozhodování dané věci.
Žalobci s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasili s tím, že důvodem pro delegaci věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. nemůže být dle jejich názoru pouze okolnost, že žalovaná má odlišný právní názor na rozhodnutí o věci samé.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, jsou dány důvodné pochybnosti o podjatosti soudců Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v předmětné věci, a to vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení (i když není bezpečně prokázán poměr soudců k věci, jak žalovaná sama uvádí), proto by bylo hospodárnější i vhodnější, aby věc byla přikázána jinému soudu, u něhož uvedené pochybnosti neexistují.
Uvedené skutečnosti však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že ani jeden z žalobců s návrhem na delegaci věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu