ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.183.2010.1
sp. zn. 4 Nd 183/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně GZ Digital Media, a.s., se sídlem Tovární 340, 267 12 Loděnice, IČ 27380068, zast. Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, proti žalovanému I. M. , zast. Mgr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 2, 110 00 Praha 1, o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 292 859,- Kč s postižnými právy, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 884/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 884/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalovaného na delegaci ke Krajskému soudu v Brně podle §12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že žalovaný fakticky pobývá v Brně, žalobce má také sídlo v Brně a navrhovaný svědek má bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně.
Žalobce k návrhu na delegaci věci Krajskému soudu v Brně uvedl, že ve skutečnosti (dle výpisu z obchodního rejstříku) sídlí v Loděnicích, tedy v obvodu Krajského soudu v Praze, v obvodu tohoto soudu sídlí i právní zástupce žalovaného a žalobcem případně navrhovaní svědci. Žalobce dále podotkl, že v návrhu žalovaného na delegaci věci spatřuje spíše jeho snahu o protahování soudního řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, že on i navrhovaný svědek mají skutečné bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně a žalobce má rovněž sídlo v Brně. Dle výpisu z obchodního rejstříku má však žalobce sídlo v obvodu Krajského soudu v Praze a právní zástupce žalovaného má také sídlo v Praze.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zhodnotil, že delegací věci Krajskému soudu v Brně by nedošlo k hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání věci, navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s delegací věci Krajskému soudu v Brně výslovně nesouhlasil, když uvedl, že ponechá na zvážení soudu, zda návrhu žalovaného na delegaci věci vyhoví či nikoli, avšak spatřuje v něm spíše snahu o protahování soudního řízení.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Proto Nejvyšší soud České republiky návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec