ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.208.2010.1
sp. zn. 4 Nd 208/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně Benet Group, a. s., se sídlem Křesomyslova 23, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 14, 170 00 Praha 7, proti žalovaným: 1) JUDr. Jiří Horák, se sídlem 28.pluku 5/80, 100 00 Praha 10, správce konkurzní podstaty úpadce CASH & CAPITAL, a. s., se sídlem Vlastislavova 152/4, 140 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Richardem Schwarzem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 5, 100 00 Praha 1, a 2) ČKD Blansko Strojírny, a. s ., se sídlem Gellhornova 1, 678 18 Blansko, o určení vlastnictví k podniku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2003, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2003 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného 2), aby věc – řízení o určení vlastnictví k podniku, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 19 Cm 46/2003, byla přikázána Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný 2) svůj návrh (č. l. 373) odůvodnil zejména tím, že současně „ vede řadu dalších soudních sporů a exekučních řízení, které jsou projednávány Okresním soudem v Blansku, popřípadě Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím, tedy v oblasti působnosti Krajského soudu v Brně a v jednom případě Okresním soudem v Ostravě “, a jelikož všechna tato soudní řízení úzce souvisí s činností podniku ČKD Blansko a mohou mít vliv na činnost podniku ČKD, jakož i jeho majetek, je přesvědčen, že v případě nutnosti součinnosti Okresního soudu v Blansku, resp. Okresního soudu v Ostravě, bude komunikace s Krajským soudem v Brně snadnější a rychlejší. Dále žalovaný 2) uvedl, že je přesvědčen, že „ bude nutné provádět dokazování ohledně existence podniku, a jelikož má podnik sídlo v B. , tj. v místě, které patří do oblasti působnosti Krajského soudu v Brně, lze předpokládat, že v rámci dokazování ohledně existence podniku ČKD Blansko a jeho stavu mohou být v podniku prováděna místní šetření “. S ohledem na výše uvedené má žalovaný 2) za to, že věc bude Krajským soudem v Brně projednána rychleji a hospodárněji.
Žalovaný 1) ve svém vyjádření (č. l. 384) uvedl, že se „ této delegaci vhodné apriori nebrání, nicméně ponechává rozhodnutí plně na úvaze věcně příslušného soudu “.
Žalobce ve svém vyjádření (č. l. 385) uvedl, že s návrhem na delegaci vhodnou zásadně nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že pro takovouto změnu příslušnosti soudu neexistují žádné právní ani skutkové důvody, a že se jedná toliko ze strany druhého žalovaného o snahu protáhnout soudní řízení, které je u Městského soudu v Praze vedeno již od roku 2003. Dle jeho názoru nemá změna akcionáře žalovaného 2) vliv na změnu účastníka řízení. Dále, že žalovaný 1) i žalobce mají sídlo v obvodu příslušného soudu, a tedy by bylo nevhodné příslušnost soudu měnit. S ohledem na skutečnost, že podnik je věc hromadná a věc je projednávána již od roku 2003, většina důkazů, převážně listinného charakteru, již byla provedena, navíc soud již ve věci jednou rozhodl, a tedy zde není na místě ani námitka procesní ekonomie. Stejně tak je irelevantní námitka, že žalovaný 2) vede další soudní spory.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tím, že sídlo jeho podniku se nachází v působnosti Krajského soudu v Brně, a také tím, že v současné době vede další soudní spory, dle jeho názoru takového charakteru, že mohou mít vliv na řízení v této věci, a většina těchto soudních řízení je vedena v působnosti navrhovaného soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalovaným 2), tj. sídlo předmětného podniku, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. K okolnostem uváděným žalobcem je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá sídlo (bydliště, místo podnikání) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi tímto místem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Námitka, že žalovaný 2) současně vede další soudní řízení, je irelevantní, neboť místní příslušnost je posuzována v každém konkrétním případě a je třeba vždy vycházet z premisy čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata