ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.212.2010.1
sp. zn. 4 Nd 212/2010-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně Ing. E. V. , zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem Týnská 12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému JUDr. R. V. , zastoupenému JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem Václavské náměstí 1601/47, 110 00 Praha 1, o vypořádání společného jmění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 445/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 445/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
V označené právní věci podal žalovaný návrh, upřesněný dalším podáním na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tím, že k nashromáždění společného jmění došlo podnikatelskou činností vyvíjenou v Brně a na Slovensku a v řízení bude tedy na základě jeho návrhu nutno vyslechnout řadu svědků zdržujících se trvale na Slovensku nebo na Moravě. Delegaci věci Městskému soudu v Brně tedy má za nejvhodnější řešení, které by mohlo přispět jak k minimalizaci nákladů řízení, tak k rychlosti řízení.
Žalobkyně se k návrhu na delegaci jinému soudu vyjádřila tak, že s návrhem nesouhlasí, neboť všechny společnosti, v nichž měl žalovaný akcie, obchodní podíly či členská práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu, měly a mají sídlo v Praze. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný sice jako důvod návrhu na delegaci uvedl potřebu výslechu řady svědků, aniž by však označil byť i jediného takového svědka. Žalobkyně má za to, že skutečným důvodem návrhu žalovaného na delegaci jinému soudu je způsobit průtahy v řízení a majetek tvořící zaniklé společné jmění ukrýt.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalovaného zjevné, že důvodem jeho návrhu na delegaci je tvrzení žalovaného, že hodlá navrhnout výslech řady svědků ze Slovenska či Moravy a proto má projednání věci u Městského soudu v Brně za hospodárnější a rychlejší. Toto tvrzení žalovaného však Nejvyšší soud neshledal jako okolnost natolik významnou, aby na jeho základě návrhu na delegaci vyhověl. Své tvrzení žalovaný nikterak nedoložil, resp. nespecifikoval, které svědky a za jakým účelem hodlá navrhnout. Nejvyšší soud také nemůže, aniž by se stavěl do role soudu meritorně posuzujícího předmětnou právní věc, předjímat potřebný rozsah dokazování a předem odhadovat, kterým návrhům účastníků na rozsah a způsob dokazování bude či nebude v řízení vyhověno. Nejvyšší soud nemohl pominout ani vyjádření žalobkyně v tom směru, že společnosti, v nichž měl žalovaný akcie či obchodní podíly či členská práva v družstvu, mají sídlo v Praze. Nejvyšší soud vzal na vědomí i skutečnost, že sídlo právního zástupce žalovaného je v Praze.
Nejvyšší soud tedy neshledal žádné významné okolnosti, které by dostatečně odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu a pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému než místně příslušnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á