ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.253.2010.2
sp. zn. 4 Nd 253/2010
USNESENÍ
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Danuše Novotná rozhodla dne 11. srpna 2010 v právní věci návrhu na určení soudu příslušného k provedení řízení žalobce EMOS spol. s r. o. se sídlem Přerov I – Město, Šířava 295/17, 750 02 Přerov, IČ: 190 14 104, zastoupeného JUDr. Karlem Veverkou, advokátem se sídlem Boženy Němcové 2, 750 02 Přerov, proti obchodní společnosti Sebok és Társa Bt ., se sídlem Magvetó utca 13, 6000 Kecskemét, Maďarsko, DIČ: HU20508232, o zaplacení částky 13.496,83 USD takto:
Podle §43 odst. 1 o. s. ř. se navrhovatel EMOS spol. s r. o. v y z ý v á k doplnění jeho podání ze dne 15. 7. 2010 - k podání žaloby o zaplacení částky 13.496,83 USD. K provedení tohoto úkonu se navrhovateli u r č u j e lhůta jednoho měsíce.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 15. 7. 2010 byl prostřednictvím právního zástupce EMOS spol. s r. o. podán návrh, aby Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, který soud České republiky projedná žalobu proti obchodní společnosti Sebok és Társa Bt.
V odůvodnění tohoto návrhu uvedl, že ve sporu se má jednat o zaplacení částky 13.496,83 USD jako kupujícím nezaplacené kupní ceny zboží jím dodané, přičemž příslušnost soudů České republiky byla sjednána oběma stranami v uzavřené rámcové kupní smlouvě ze dne 15. 5. 2006. V rámcové kupní smlouvě však nebylo určeno, který soud je v takovém případě místně příslušný, když věcná příslušnost soudu v daném sporu vychází z ustanovení §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř., podle kterého je k projednání v dané věci věcně příslušný krajský soud jako soud prvního stupně. Navrhovatel uvedl, že se mu jako vhodné a ekonomicky účelné jeví projednání věci Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci.
Návrhu v současném stadiu nelze vyhovět.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vymezuje oprávnění Nejvyššího soudu určit soud, který projedná a rozhodne věc patřící do pravomoci soudů České republiky, kde však buď úplně chybějí podmínky místní příslušnosti nebo je nelze zjistit. Návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne, se může Nejvyššímu soudu dostat, dojde-li věcně a funkčně příslušný soud po podání žaloby k závěru, že není soudem místně příslušným, že se ale nemůže vyslovit o tom, kterému soudu bude věc postoupena, neboť pro pozitivní závěr o místní příslušnosti nemá podklady, případně že skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nelze vůbec zjistit. V tomto případě (srov. §105 odst. 2 o. s. ř.) v usnesení rozhodne o předložení věci Nejvyššímu soudu, který ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne.
V dalším případě návrh na určení podle §11 odst. 3 o. s. ř. může účastník podat Nejvyššímu soudu přímo. Uvádí-li se někdy, že se tak může stát ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, nelze to chápat tak, že Nejvyšší soud bude určovat místně příslušný soud abstraktně pro případ, o němž není zřejmé, zda vůbec v budoucnosti nastane a konkrétně jaký bude případně předmět řízení. Proto je třeba dovodit, že návrh na určení podle §11 odst. 3 o. s. ř. sice lze podat, aniž by předtím byla podána žaloba věcně příslušnému soudu, avšak že předpokladem takového návrhu je, aby k němu byla připojena žaloba, a tak byla napevno identifikována věc, která – jak ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. požaduje – patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit. V takovém případě je nepochybné, jaký je okruh účastníků řízení a o jaké věci (o jakém předmětu řízení) má být rozhodováno, a jsou vyloučeny případné budoucí spory o tom, zda posléze podaná žaloba je tou žalobou, o které bylo rozhodováno podle §11 odst. 3 o. s. ř. Tento postup má také ten důsledek, že řízení v takto nezaměnitelně určené věci je zahájeno dnem, kdy byl návrh se žalobou podán, a že tímto dnem nastaly procesní i hmotně právní účinky podané žaloby, neboť není věcný rozdíl mezi věcí, která je Nejvyššímu soudu předložena po podání žaloby za podmínek stanovených §105 odst. 2 o. s. ř. a věcí, která je podána přímo s návrhem na určení místně příslušného soudu. V opačném případě, jestliže by měl být určován místně příslušný soud předem jen akademicky, bez vztahu k určitému nároku vymezenému procesně, nastaly by – na rozdíl od postupu podle §105 odst. 2 o. s. ř. – procesní účinky podané žaloby (např. překážka věci zahájené), popřípadě hmotně právní účinky (např. stavení promlčení) až (pokud vůbec) by byla v budoucnu eventuelně podána.
Z těchto důvodů je nezbytné, aby již existující návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §11 odst. 3 o.s.ř. byl doplněn o konkrétní žalobu v předmětné věci, kterou by mohl posléze projednat a rozhodnout ten soud, jemuž bude věc k projednání a rozhodnutí přikázána usnesením Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není podle §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné odvolání.
V Brně dne 11. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná