ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.283.2010.1
sp. zn. 4 Nd 283/2010-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně: V. S., zastoupena Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem Novodvorská 667, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Mgr. M. S. , o rozvod manželství, vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 86/2010, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 86/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 2. 6. 2010 u Okresního soudu v Kladně žalobu o rozvod manželství, v níž mimo jiné navrhla, aby byla věc delegována z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku.
V odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že je pro ni problémem dojíždění z Třince do Kladna, když je t. č. na rodičovské dovolené a nezletilé dítě ji nemá kdo pohlídat. Navíc cestování je pro ni finančně náročné a nemá k dispozici ani automobil. Dalším důvodem, pro který by měla být věc delegována, je obava žalobkyně z nátlaku příslušníků rodiny žalovaného na její osobu, jemuž byla po několik let vystavena. Naproti tomu žalovanému tato delegace v žádném ohledu nezpůsobí zásadně nepříznivý stav, když jeho finanční situace je více než dobrá, má osobní automobil, živí se jako podnikatel, který si sám určuje pracovní dobu, nemá zdravotní potíže a navíc jezdí na Moravu často v souvislosti se svým studiem v Olomouci. Následně se žalobkyně vyjádřila k důvodům, jenž ji vedou k podání žaloby o rozvod manželství s tím, že detailně popisuje okolnosti soužití s žalovaným, kde je jeho nevěra běžným jevem, rodinu ovládá otec žalovaného, který žalobkyni po dlouhou dobu opakovaně nutil k souloži. Žalobkyně byla opakovaně vystavena bití i psychickému týrání.
Okresní soud v Kladně vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu žalobkyně o vhodnosti přikázat tuto věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Žalovaný se k návrhu na přikázání věci vyjádřil a vyslovil s přikázáním věci zásadní nesouhlas s tím, že trvá na projednání věci u Okresního soudu v Kladně. Navíc sám Okresní soud ve Frýdku-Místku podle žalovaného vyslovuje ve věci péče o nezl. M. S. svou místní nepříslušnost a věc postupuje Okresnímu soudu v Kladně. Dále žalovaný poukazuje na to, že je pouze zaměstnancem s čistým příjmem 12 000,- Kč, každou sobotu jezdí do Třince za svým synem, kterého mu žalobkyně odmítá ukázat, žalobkyni na syna řádně platí a ještě mu odkládá peníze na účet. Navíc žalobkyně chtěla nechat žalovaného vystěhovat i s celou rodinou z domu v M., a tak se celá rodina odstěhovala. Tím však žalobkyně způsobila žalovanému i celé jeho rodině finanční ztrátu. Kromě toho si našla žalobkyně přítele, což ona sama lživě popírá. Žalovaný se pak v minulosti o syna řádně staral na rozdíl od žalobkyně, kterou zajímala jen kariéra. Podle výsledku psychologického vyšetření je žalovaný vyzrálou osobností s předpoklady k péči o syna. Mimoto žalobkyně chová vůči žalovanému zášť, protože nezletilý syn s ním chce trávit čas, a proto je žalovaný líčen žalobkyní ve špatném světle.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Okresnímu soudu v Kladně a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku odůvodňuje z hlediska §12 odst. 2 o. s. ř. svou současnou životní situací rozvádějící se matky na rodičovské dovolené, vzdáleností svého současného bydliště od Kladna a obavami z kontaktu s rodinou žalovaného. Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti spočívající v organizační a finanční náročnosti účasti žalobkyně u jednání v sídle procesního soudu není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V souvislosti s obavou žalobkyně z kontaktu s rodinou žalovaného je třeba poukázat na rozhodnutí ze dne 3. 9. 2003 sp. zn. 30 Nd 124/2003, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že ani obavy účastníka o život při pobytu v obvodu procesního soudu, nejsou důvodem k delegaci věci jinému soudu. Proto ani shora uvedené obavy žalobkyně nemohl Nejvyšší soud považovat za důvod delegace vhodné podle §12 odst. 2 o. s. ř. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c