ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.285.2010.1
sp. zn. 4 Nd 285/2010-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně JUDr. Anny Haisové , advokátky se sídlem AK Úvoz 507/4, 602 00 Brno, proti žalované MUDr. E. D., zast. JUDr. Zdeňkem Bařinou, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 53, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 97/2009 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 127/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 127/2010.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci podala žalobkyně podáním ze dne 28. 7. 2010 (soudu doručeno dne 30. 7. 2010) námitku podjatosti vůči předsedovi senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Janu Zavrtálkovi s odůvodněním, že jí bylo doručeno předvolání k jednání u Vrchního soudu v Olomouci na den 4. 8. 2010, kdy došlo k „zhanobení“ jejího příjmení (bylo uvedeno Vaisová místo Haisová), z čehož žalobkyně vyvozuje zcela zjevný negativní postoj JUDr. Jana Zavrtálka vůči její osobě. Dále žalobkyně uvádí, že dle jejího názoru je v rozporu se zákonem požadavek jmenovaného předsedy senátu obsažený v předvolání k jednání ze dne 16. 7. 2010, ve kterém byla poučena, že pokud by omlouvala svou neúčast a žádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, pak potvrzení o pracovní neschopnosti není samo o sobě průkazem řádné omluvy ze zdravotních důvodů - tím je potvrzení lékaře o tom, že se ze zdravotních důvodů nemůže účastnit jednání u soudu, a že v případě nemožnosti dostavit se k nařízenému soudnímu jednání z důvodu nemoci se vždy omluvila a důvod prokázala (potvrzením příslušného lékaře). Z uvedených důvodů žalobkyně usuzuje, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek je k její osobě podjatý a není schopen předmětnou věc nestranně rozhodnout.
Vrchní soud v Olomouci následně předložil příslušnou věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti předsedy senátu JUDr. Jana Zavrtálka spolu s jeho vyjádřením, že k oběma účastnicím řízení i k věci samé má jen úřední poměr, který je dán tím, že se má podle rozvrhu práce podílet na projednávání a rozhodnutí této věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak již bylo uvedeno výše, z vyjádření předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Zavrtálka vyplývá, že k oběma účastnicím řízení i k věci samé má jen úřední poměr, který je dán tím, že se má podle rozvrhu práce podílet na projednávání a rozhodnutí této věci.
Z návrhu žalobkyně na vyloučení JUDr. Jana Zavrtálka z projednávání a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být v podstatě otázka správnosti jeho postupu v řízení. Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčeného soudce nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalobkyně neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného předsedy senátu, není důvod nevěřit jeho tvrzení, že takové vazby neexistují.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je možno učinit závěr, že v dané věci nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaný soudce byl nějakým způsobem ovlivněn vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 127/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu