ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.303.2010.1
sp. zn. 4 Nd 303/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobců: 1) nezl. M. V. K. , a 2) nezl. P. K. , oba zastoupeni zákonnými zástupci otcem Ing. P. K. a matkou Mgr. Y. R. , oba právně zastoupeni Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: J. P. , zastoupenému Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Husova 2, Ostrava, o zaplacení částky 42 488,- Kč s příslušenstvím, vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 100/2006, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 100/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Žalobci podali k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu na zaplacení dlužného nájemného. Ve věci bylo nalézacím soudem meritorně rozhodnuto a nyní má o věci jednat odvolací soud, a to Krajský soud v Ostravě. Žalobci v této fázi řízení vznesli návrh na delegaci z důvodu vhodnosti s tím, aby o odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové. Dále žalobci navrhují, aby v případě, že bude věc v odvolacím řízení vrácena zpět nalézacímu soudu, věc rozhodoval jiný soud než z obvodu Krajského soudu v Ostravě či z obvodu Vrchního soudu v Olomouci.
Uvedený návrh na delegaci vhodnou žalobci odůvodnili tím, že vedou u Okresního soudu v Ostravě, potažmo u Krajského soudu v Ostravě, několik desítek soudních sporů vyplývajících převážně z postavení žalobců jako pronajímatelů bytových jednotek. Žalobci se domnívají, že v jejich sporech je Okresním soudem v Ostravě, resp. nadřízeným soudem, trvale rozhodováno zcela v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž v převážné míře jsou závěry Okresního soudu v Ostravě potvrzovány Krajským soudem v Ostravě jako soudem odvolacím. Soudy pak takto rozhodují bez ohledu na skutečně zjištěný skutkový stav a tvrdí, že zákonný zástupce žalobců údajně jedná vůči žalovaným nájemcům v rozporu s dobrými mravy bez toho, že by uvedené závěry byly podloženy relevantními skutečnostmi. Soudy se pak v uvedených věcech dopouštějí zásadně nesprávného právního posouzení, zejména pokud jde o tzv. neurčené platby a dále taktéž při posouzení řádnosti vyúčtování služeb dodaných žalobci nájemcům. Zpravidla se jedná o spory nepřevyšující částku 50 000,- Kč, u nichž je vyloučeno se domáhat přezkumu v dovolacím řízení. Nápravy se pak žalobci nedovolají ani u Ústavního soudu, neboť Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že se tzv. jednoduchým právem nezabývá.
Žalobci se rovněž domnívají, že rozhodování uvedených soudů je také důsledkem trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 166/2008, v němž byl zákonný zástupce žalobců odsouzen pro trestný čin útisku a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu a nebytovému prostoru k podmíněnému trestu odnětí svobody. Vliv na rozhodování soudů má pak podle žalobců i další právě probíhající trestní řízení vedené pod sp. zn. 70 T 26/2010.
Na základě výše uvedeného je podle žalobců dán důvod delegace vhodné k jinému soudu, který nebude ve svém rozhodování zatížen regionální rozhodovací praxí či animozitou vůči zákonnému zástupci žalobců.
Žalovaný se k návrhu na delegaci vyjádřil nesouhlasně a zdůvodnil to tím, že přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové by bylo zcela v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení a spor by byl zcela bezdůvodně odňat zákonnému soudci. Návrh žalobců je pak neurčitý a důvody v něm uváděné nejsou důvody pro delegaci vhodnou, a to ani pokud jde o tvrzenou animozitu soudců vůči zákonnému zástupci žalobců a ani pokud jde o regionální rozhodovací praxi. Delegaci lze pak podle žalovaného uplatnit pouze v situaci, kdy by projednání jiným nežli dosud místně příslušným soudem znamenalo z komplexnějšího pohledu rychlejší, hospodárnější a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. V případě vyhovění návrhu žalobců by došlo k neúměrnému navýšení nákladů celého řízení a i k oddálení konečného výsledku řízení. Uvedené aspekty rozhodnutí o delegaci pak žalovaný ve svém vyjádření podrobně rozebral.
Dále žalovaný zdůraznil, že pokud je jednání zákonného zástupce žalobců shledáváno soudy jako jednání v rozporu s dobrými mravy, jsou tyto dobré mravy stejného charakteru v obvodu Krajského soudu v Ostravě i v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové. Podle názoru žalovaného jsou všechna rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě spojená s domem v Purkyňově ulici č. 787 náležitě zdůvodněna a jsou naprosto v souladu s ustálenou judikaturou. Dále žalovaný podotknul, že otázka dobrých mravů se v projednávané věci doposud neřešila a navíc žalobci byli u nalézacího soudu částečně úspěšní. Mylně pak byly žalobci interpretovány i závěry Ústavního soudu, který v nálezu sp. zn. I. ÚS 2232/09 uvedl, že závěru soudů o tom, že stěžovatelé, resp. žalobci, jako zákonní zástupci nezletilých stěžovatelů, vykonávali svá práva v rozporu s dobrými mravy, nelze z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout. Proto je tvrzení žalobců o tom, že se Ústavní soud jednoduchým právem nezabývá, poněkud zavádějící a nepřesné. Pokud pak jde o rozsudek Okresního soudu v Ostravě, žalobce opět jednoznačně neuvádí, v čem spočívá zásadně nesprávné právní posouzení a ani nepoukazuje na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým by byl předmětný rozsudek v rozporu. Odlišný právní názor žalobců rovněž nemůže být důvodem pro přikázání sporu jinému krajskému soudu. Současně v této věci nelze nijak předvídat, jakým způsobem se Krajský soud v Ostravě s odvoláním vypořádá.
Na základě shora uvedeného nelze podle žalovaného než konstatovat, že návrh na přikázání věci k rozhodnutí o odvolání jinému krajskému soudu je obstrukčním jednáním s pokusem úmyslně poškodit žalovaného tím, že celý spor bude vytržen z kontextu, a snahou zmírnit pro žalobce důsledky amorálního chování jejich zákonného zástupce – otce při výkonu práv pronajímatele v domě na P. ul. v M. O. V této souvislosti žalovaný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008, podle něhož není třeba předkládat věc k rozhodnutí o delegaci nejblíže společně nadřízenému soudu v případě zjevně obstrukčních návrhů na delegaci.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Krajskému soudu v Ostravě a Krajskému soudu v Hradci Králové, dospěl
k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobci svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Hradci Králové odůvodňují z hlediska ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tím, že Okresním soudem v Ostravě i Krajským soudem v Ostravě je ve věcech žalobců trvale rozhodováno v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, a dále tím, že soudy jsou ve svém rozhodování ovlivněny trestními řízeními vedenými Okresním soudem v Ostravě proti zákonnému zástupci žalobců. Podle Nejvyššího soudu České republiky zde žalobci ve své podstatě návrhem na delegaci vhodnou hodlají docílit změny místní příslušnosti procesního soudu, přičemž jimi deklarované důvody jsou spíše povahy zpochybňující nepodjatost rozhodujících soudů, resp. soudců. O tom, zda jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, ale rozhoduje nadřízený soud, jímž v konkrétním případě není Nejvyšší soud České republiky, ale v dané procesní situaci je jím Vrchní soud v Olomouci. Zároveň je třeba uvést, že se jedná v podstatné části o nepodložená tvrzení, která nelze považovat za důvody delegace ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř., jenž by mohla opodstatňovat uskutečnění průlomu do zásady zakotvené v čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V neposlední řadě též muselo být zohledněno, že žalovaný s přikázáním předmětné věci k projednání odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý.
Zde je pak třeba zmínit, že odkaz žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Nd 201/2008 není zcela přiléhavý, neboť řeší jinou procesní situaci, kdy je v jednom probíhajícím řízení podáván návrh na delegaci věci opakovaně.
Přesto Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci k projednání odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec