ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.309.2010.1
sp. zn. 4 Nd 309/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. září 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce TEPLO Chomutov s. r. o. , ul. Jakoubka ze Stříbra 112/113, Chomutov, proti žalovanému JEKY, s. r. o., v likvidaci , Revoluční 48, Chomutov, zastoupenému Jaroslavem Součkem, obecným zmocněncem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 132/2007 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 2 Cmo 129/2010, o námitce žalobce o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Jiří Macek a Mgr. Jiří Čurda a soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, JUDr. Yvona Svobodová a Mgr. Michaela Kudějová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cmo 129/2010.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 132/2007, probíhá u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cmo 129/2010, řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2010, sp. zn. 68 Cm 132/2007.
Obecný zmocněnec žalovaného společně s odvoláním proti tomuto usnesení vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, ve které žádá, aby „o tomto odvolání nerozhodoval žádný předseda senátu ani soudce Vrchního soudu v Praze, kteří vědomě nadržovali žalobcům TEPLU Chomutov, České pojišťovně, řediteli Finančního úřadu v Chomutově a to tím že potvrzovali usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem...“.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením jmenovaných soudkyň a soudců – členů senátu 2 Cmo, kterému dle rozvrhu práce přísluší věc projednat a rozhodnout, a zastupujících senátů 8 Cmo a 3 Cmo. Tyto soudkyně a soudci shodně uvádějí, že k věci, účastníkům a k jejich zástupcům nemají žádný poměr a nejsou jim známy skutečnosti, které by svědčily o jejich podjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud po posouzení všech relevantních okolností dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když ani z obsahu námitky podjatosti samotné nevyplývají jako důvody této námitky jiné skutečnosti, než postup jmenovaných soudkyň v řízeních uváděných obecným zmocněncem Jaroslavem Součkem v jeho námitce, tedy skutečnosti, které jsou ze zákona (§14 odst. 4 o. s. ř.) jako důvod pro vyloučení soudce výslovně vyloučeny.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci a soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 2 Cmo 129/2010. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu