ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.324.2010.1
sp. zn. 4 Nd 324/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce B. V., proti žalovanému JUDr. L. Š. , o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 20 Co 277/2006, vedené u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 11 Cmo 207/2010, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 207/2010.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl ve výše uvedené věci usnesením ze dne 2. 4. 2010, sp. zn. 37 C 23/2006 tak, že zamítl žalobu B. V. pro zmatečnost podanou proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 20 Co 277/2006.
Žalobce B. V. vznesl námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, kterou k výzvě adresované jeho ustanovenému zástupci advokátu JUDr. Ladislavu Koženému konkretizoval podáním ze dne 28. 7. 2010. V tomto podání upřesnil, že námitka podjatosti se týká soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Keményové, JUDr. Sekaninové a JUDr. Lukáčové s tím, že jmenované dříve působily u Městského soudu v Praze a žalovaného znají. Pokud jde o ostatní soudce Vrchního soudu v Praze, žalovaný uvedl „nejsem sto dané rozklíčit“. V tomto podání však dále uvedl, že „Je prokázáno, že v justici není zájem na rozkrytí praktik a systému jenž byly a jsou jevem v ČR jenž reprezentuje Š. Tedy je dána podjatost VS-Praha jako celku“.
Výše uvedenou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze spolu se spisem
Krajského soudu v Praze sp. zn. 37 C 23/2006 a spisem Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 4 C 350/2002, předložil Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu České republiky s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze má o předmětném odvolání rozhodnout senát 11 Cmo. Vrchní soud v Praze připojil i písemná vyjádření výše jmenovaných soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze, působících v senátu 11 Cmo a zastupujícím senátu 6 Cmo.
Jmenovaní soudci shodně prohlásili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti. JUDr. Eva Sekaninová a JUDr. Eva Keményová kromě toho uvedly, že JUDr. L. Š. znají z doby svého působení u Městského soudu v Praze, nicméně od doby kdy z tohoto soudy odešly, s ním nemají žádné styky.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky
v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti
o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Ani skutečnost, že JUDr. Eva Sekaninová a JUDr. Eva Keményová znají jednoho z účastníků řízení z dob svého působení u Městského soudu v Praze jako bývalého kolegu, nezakládá žádný důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti ve věci. V opačném případě by ve velkém počtu jakýchkoli soudních řízení, kdy je některým z účastníků právník, muselo být pohlíženo na vysoký počet soudců působící v České republice jako na osoby podjaté, neboť je zcela běžné, že se řada právníků zná z dob studií i z četných pracovních styků.
V projednávané věci žalobce podanou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze v podstatě nijak neodůvodnil, kromě konstatování, že některé soudkyně znají JUDr. Š. Údajnou podjatost Vrchního soudu jako celku pak žalobce odůvodnil výtkou na adresu celé justice. Pokud by však měla být tato výtka brána v potaz a pokud by měla být považována za relevantní, pak by v dané věci nemohl rozhodovat nejen Vrchní soud v Praze, ale žádný soud v České republice. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že žádný z důvodů, jimiž byla námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze odůvodněna, nelze podřadit pod žádný z výše citovaných zákonem stanovených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
V daném případě nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1
o. s. ř. tak, že shora jmenované soudkyně a soudci Vrchního soudu v Praze, působící v senátu 11 Cmo a 6 Cmo, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 207/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu