ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.34.2010.1
sp. zn. 4 Nd 34/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupené Ing. Zdeňkem Jemelíkem, obecným zmocněncem, proti žalovanému: J. M., zastoupenému JUDr. Radkem Foralem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 220, Napajedla, o vyklizení, vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 305/2007, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 305/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 9 C 305/2007, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Žalobkyně návrh (č. l. 153) odůvodnila tím, že má 74 let a trápí ji vleklé zdravotní potíže. Dojíždění k soudu do Zlína je pro ni namáhavé a finančně náročné, zvlášť proto, že se musí ubytovat v hotelu. Nedaří se jí nahradit nemožnost operativního osobního styku se soudem při odstraňování nejasností a závad pružnou korespondencí, neboť soud na její podání většinou neodpovídá. Způsob,jakým soud vede řízení, v žalobkyni vzbuzuje obavy, že se konce řízení nedožije. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud věc z důvodu vhodnosti odebral Okresnímu soudu ve Zlíně a přikázal ji Obvodnímu soudu pro Prahu 4, v jehož obvodu má žalobkyně trvalé bydliště. Žalobkyně považuje za spravedlivé, aby důsledky pokračujícího socialistického bezpráví nesl zvýšenou namáhavostí a finanční náročností žalovaný, který z něho těží a dává najevo, že nehodlá neprávem užívanou půdu opustit.
Žalovaný využil svého práva a k návrhu se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce tak (č. l. 159), že s navrhovaným postupem nesouhlasí a má za to, že k tomuto postupu nejsou dány žádné důvody. Podle žalovaného je navrhovaný postup zcela nevhodný, protože spor se týká nemovitostí a zaplacení finanční částky ohledně nemovitostí nacházejících se v k. ú. M., tedy v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, a v případě, že by bylo třeba provádět důkazy na místě samém, bylo by zcela neekonomické, aby toto řešil Obvodní soud pro Prahu 4. To, že soud nečiní tak, jak požaduje žalobkyně, není podle žalovaného důvodem k delegaci věci a jiný důvod žalovaný v návrhu žalobkyně neshledává. Proto by měl být tento návrh jako zcela nedůvodný zamítnut.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Zlíně a Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávaném případě žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odůvodňuje vysokým věkem, vleklými zdravotními obtížemi, namáhavostí i finanční nákladností cest z Prahy do Zlína.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnost uváděná žalobkyní, tj. vysoký věk a nepříznivý zdravotní stav, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci. Nutno též připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. K dalším skutečnostem uváděným žalobkyní je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Dále je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasil.
Nejvyšší soud danou věc posoudil ze všech hledisek a dospěl k závěru, že z důvodu nesouhlasu žalovaného by delegací věci mohl být navozen stav pro žalovaného nepříznivý. Navíc nelze přehlédnout, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Okresní soud ve Zlíně je s věcí již obeznámen a ve věci už zahájil jednání.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec v. r.