ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.345.2010.1
sp. zn. 4 Nd 345/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci oprávněného Dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s., IČ 25013891, se sídlem Revoluční 26, 401 11 Ústí nad Labem, zast. JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem Zdíkov 185, 384 72 Zdíkov, proti povinné K. K., zast. JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem SNP 1872, 434 01 Most, o zaplacení 207,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 46 Nc 184/2008 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 Co 48/2010, o odvolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 11 Co 48/2010, podle §104 odst. 1 o. s. ř., takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 11 Co 48/2010, bylo rozhodnuto tak, že povinné K. K. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Součástí daného usnesení je poučení, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Povinná však podala proti uvedenému usnesení odvolání.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, proto občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím,
že povinná odvolání přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, musí být podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný žádný z vrchních soudů, Nejvyšší soud České republiky, ani žádný jiný soud, lze dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání podanému proti rozhodnutí odvolacího soudu je povolán Nejvyšší soud České republiky, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99).
Nejvyšší soud České republiky proto z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, který spočívá v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 11 Co 48/2010, vydanému v odvolacím řízení, zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2010
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu