ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.355.2010.1
sp. zn. 4 Nd 355/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobkyně A. H. , zast. obecným zmocněncem Ing. Jaromírem Houžvičkou, proti žalované Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, o žalobě pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2007, sp. zn. 11 Cmo 445/2006, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 29/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 99/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. a Mgr. Milena Filingerová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 99/2010.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10. 8. 2007 (doručeno dne 15. 8. 2007) podala žalobkyně u Městského soudu v Praze návrh na zahájení řízení ve výše uvedené věci a v průběhu řízení navrhla, aby jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby jí byl ustanoven zástupce. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 65 C 29/2007, rozhodl tak, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává a rovněž byl zamítnut návrh na ustanovení zástupce. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 6 Cmo 348/2008, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 65 C 29/2007, potvrdil.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 65 C 29/2007, rozhodl tak, že se řízení o žalobě pro zmatečnost zastavuje. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, proto byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. U Vrchního soudu v Praze je věc vedena pod sp. zn. 6 Cmo 99/2010.
Podáním ze dne 30. 4. 2009 (doručeno dne 4. 5. 2009) podala žalobkyně prostřednictvím svého obecného zmocněnce námitku podjatosti vůči všem soudcům senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze s odkazem na ustanovení §15a odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že výše zmíněné dřívější usnesení Vrchního soudu v Praze v téže věci ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 6 Cmo 348/2008, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 65 C 29/2007, je prokazatelně nesrozumitelné, nepřezkoumatelné a zmatečné jak ve výrokové části, tak i v odůvodnění, navíc dokazuje nezákonný a protiústavní postup rozhodujících soudů obou stupňů. Dle názoru žalobkyně je proto návrh na vyloučení všech soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí příslušné věci důvodný.
Vrchní soud v Praze podáním ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 6 Cmo 99/2010, předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera a soudců zastupujícího senátu 5 Cmo JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a Mgr. Mileny Filingerové spolu s jejich vyjádřeními, dle kterých k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak již bylo uvedeno výše, z vyjádření dotčených soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. a Mgr. Mileny Filingerové vyplývá, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a nejsou jim známy ani žádné jiné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Z návrhu žalobkyně na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být otázka správnosti jejich předchozího postupu v řízení v téže věci (dle názoru žalobkyně usnesení Vrchní soud v Praze ze dne 23.1.2009, sp. zn. 6 Cmo 348/2008, je nesrozumitelné, nepřezkoumatelné, zmatečné, potvrzující nezákonný a protiústavní postup rozhodujícího soudu i soudu prvního stupně). Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost je třeba dodat, že předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydané senátem 6 Cmo (tj. usnesení ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. 6 Cmo 348/2008) již nabylo právní moci a nelze namítat podjatost soudců tohoto senátu jen proto, že některý z účastníků řízení není s rozhodnutím spokojen.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalobkyně neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je možno učinit závěr, že v dané věci nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. a Mgr. Milena Filingerová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 99/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu